Dekret č. V. o ochraně zdraví a lidských práv

Národní rada Českého státu

Dekret č. V. o ochraně zdraví a lidských práv

Národní rada Českého státu

v rámci své legislativní iniciativy vydává Dekret V.

 

Preambule:

Vzhledem k tomu, že pozůstatky hlubinného státu v USA, jejich loutkových vlád po celém světě a zkorumpovaných organizací s celosvětovou působností, vyvolaly restriktivní opatření kvůli neexistující pandemii coronaviru – l9, Národní rada Českého státu vydává tento dekret.

Pandemická opatření vyvolala celosvětovou hysterii a pád světové ekonomiky, čímž byla porušena práva a svobody člověka. Tato opatření byla od počátku zamýšlenou předzvěstí povinného očkování, které je namířeno proti lidstvu a k likvidací převážné většiny populace a naprostému ovládnutí a přeprogramování jeho zbytku.

 

Proto Národní rada Českého státu pojímá do svého právního řádu následující, Všeobecnou deklaraci o bioetice a lidských právech z 19. října 2005, přijatou Generální konferencí OSN, aby právně ochránila své občany.:

Všeobecná deklarace o bioetice a lidských právech z 19. října 2005

 

Generální konference,

vědoma si jedinečné schopnosti lidských bytostí přemýšlet o své vlastní existenci a svém prostředí, vnímat nespravedlnost, vyhýbat se nebezpečí, převzít odpovědnost, usilovat o spolupráci a projevit morální smysl, který vyjadřuje etické zásady, s ohledem na rychlý vývoj v oblasti vědy a techniky, které stále více ovlivňují naše chápání života a život sám, což vede k silné poptávce po globální reakci na etické důsledky takového vývoje,

uznávajíce, že etické otázky vyvolané rychlým pokrokem ve vědě a jejich technologickými aplikacemi by měly být přezkoumány s náležitým ohledem na důstojnost lidské osoby a všeobecné dodržování a dodržování lidských práv a základních svobod, přičemž je třeba řešit, že je nezbytné a včasné mezinárodní společenství na státní univerzálních principů, které poskytne základ pro reakci lidstva na stále rostoucí dilemata a diskusí, které věda a technologie dárek pro lidstvo a životní prostředí,

připomínajíc, Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948, Všeobecnou deklaraci o lidském genomu a lidských právech přijatou Generální konferencí UNESCO dne 11. listopadu 1997 a Mezinárodní deklaraci lidských genetických dat přijatou Generální konferencí UNESCO dne 16. října 2003.

Dále – Mezinárodní pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966, Mezinárodní úmluvu Organizace spojených národů o odstranění všech forem rasové diskriminace ze dne 21. prosince 1965, Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen ze dne 18. prosince 1979, Úmluvu Organizace spojených národů o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989, Úmluvu OSN o biologické rozmanitosti ze dne 5. června 1992, standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro Osoby se zdravotním postižením přijatá Valným shromážděním OSN v roce 1993, doporučení UNESCO o postavení vědeckých výzkumných pracovníků ze dne 20. listopadu 1974, prohlášení UNESCO o rasové diskriminaci a rasových předsudcích ze dne 27. listopadu 1978, Prohlášení UNESCO o odpovědnosti současných generací vůči budoucím generacím ze dne 12. listopadu 1997, Všeobecnou deklaraci UNESCO o kulturní rozmanitosti ze dne 2. listopadu 2001, Úmluvu 169 MOP o domorodých a kmenových lidech v nezávislých zemích ze dne 27. června 1989, Mezinárodní smlouvu o rostlinných genetických zdrojích pro potraviny a zemědělství, která byla přijata na konferenci FAO dne 3. listopadu 2001 a vstoupila v platnost dne 29. června 2004, Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) připojenou k Marrákešské dohodě o založení světa Obchodní organizace, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 1995, Prohlášení z Dauhá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví ze dne 14. listopadu 2001 a další příslušné mezinárodní nástroje přijaté Organizací spojených národů a specializovanými agenturami systému OSN, zejména Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) a Světovou zdravotnickou organizací (WHO).

Také si všímá mezinárodních a regionálních nástrojů v oblasti bioetiky, včetně Úmluvy o ochraně lidských práv a důstojnosti člověka s ohledem na uplatňování biologie a medicíny: Úmluvy o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy, která byla přijata v roce 1997 a vstoupila v platnost v roce 1999, spolu s jejími dodatkovými protokoly, jakož i vnitrostátními právními předpisy a předpisy v oblasti bioetiky a mezinárodními a regionálními kodexy chování a pokyny a dalšími texty v oblasti bioetiky, jako je prohlášení z Helsinek Světové lékařské asociace o etických zásadách pro lékařský výzkum zahrnující lidské subjekty, přijaté v roce 1964 a pozměněné v letech 1975, 1983, 1989,1996 a 2000 a Mezinárodní etické směrnice pro biomedicínský výzkum zahrnující lidské subjekty Rady pro mezinárodní organizace lékařských věd, přijaté v roce 1982 a pozměněné v letech 1993 a 2002,

uznávajíce, že tuto deklaraci je třeba chápat způsobem, který je v souladu s vnitrostátním a mezinárodním právem v souladu s právem v oblasti lidských práv, s odvoláním na Ústavu UNESCO přijatou dne 16. listopadu 1945, vzhledem k tomu. Úloha UNESCO při určování univerzálních principů založených na společných etických hodnotách při vedení vědeckého a technologického rozvoje a sociální transformace s cílem identifikovat vznikající výzvy ve vědě a technologii s přihlédnutím k odpovědnosti současných generací vůči budoucím generacím a otázkám bioetiky, které nutně budou mít mezinárodní rozměr, mělo by se s nimi zacházet jako s celkem, přičemž by se mělo vycházet ze zásad již uvedených ve Všeobecné deklaraci o lidském genomu a lidských právech a v Mezinárodní deklaraci o lidských genetických datech a měl by se zohlednit nejen současný vědecký kontext, ale také budoucího vývoj. Že lidé jsou nedílnou součástí biosféry a mají důležitou úlohu při ochraně sebe a ostatních forem života, zejména zvířat,

uznávajíce, že na základě svobody vědy a výzkumu byl vědecký a technologický vývoj a může být pro lidstvo velkým přínosem, mimo jiné při zvyšování, mimo jiné, střední délky života a zlepšování kvality života, a zdůrazňuje, že takový vývoj by se měl při uznání vždy snažit podporovat blaho jednotlivců, rodin, skupin nebo komunit a lidstva jako celku; důstojnosti lidské osoby a všeobecného respektování a dodržování lidských práv a základních svobod,

uznávání, že zdraví nezávisí pouze na vývoji vědeckého a technologického výzkumu, ale také na psychosociálních a kulturních faktorech;

uznává také, že rozhodnutí týkající se etických otázek v medicíně, biologických vědách a souvisejících technologiích mohou mít dopad na jednotlivce, rodiny, skupiny nebo komunity a lidstvo, jako celek,

majíce na paměti, že kulturní rozmanitost jako zdroj výměny, inovací a tvořivosti je pro lidstvo nezbytná, a v tomto smyslu je společným dědictvím lidstva, ale zdůrazňuje, že se na ni nemůže odvolávat na úkor lidské práva a základní svobody,

také s ohledem na to, že identita osoby zahrnuje biologické, psychologické, sociální, kulturní a duchovní dimenze,

uznává níže neetické vědecké a technologické chování mělo zvláštní dopad na domorodé a místní komunity, je

přesvědčena, že morální citlivost a etická reflexe by měly být nedílnou součástí procesu vědeckého a technologického vývoje a že bioetika by měla hrát rozhodující roli při volbách, které potřebují s ohledem na otázky vyplývající z takového vývoje, vzhledem k tomu, že je žádoucí vyvinout nové přístupy k sociální odpovědnosti, aby se zajistilo, že pokrok ve vědě a technologii přispívá ke spravedlnosti a zájmu lidstva,

uznávajíc důležitý způsob hodnocení sociální reality a dosáhnout spravedlnosti je věnovat pozornost postavení žen,

zdůrazňuje potřebu posílit mezinárodní spolupráci v oblasti bioetiky, zejména s ohledem na zvláštní potřeby rozvojových zemí, domorodých komunit a zranitelných skupin obyvatelstva, vzhledem k tomu, že všechny lidské bytosti by měly bez rozdílu těžit ze stejných vysokých etických standardů; medicíny a výzkumu biologických věd, prohlašuje zásady, které následují a přijímá tuto deklaraci.

 

Obecná ustanovení

 

Článek 1 – Oblast působnosti

1. Tato deklarace se zabývá etickými otázkami souvisejícími s medicínou, biologickými vědami a souvisejícími technologiemi, které se vztahují na člověka, s přihlédnutím k jejich sociálním, právním a environmentálním rozměrům. 2. Toto prohlášení je určeno státům. Je-li to vhodné a relevantní, poskytuje rovněž pokyny pro rozhodování nebo postupy jednotlivců, skupin, komunit, institucí a korporací, veřejných i soukromých.

 

Článek 2 – Cíle

Cíle této deklarace jsou:

1. poskytnout univerzální rámec zásad a postupů, které budou státy řídit při formulaci jejich právních předpisů, politik nebo jiných nástrojů v oblasti bioetiky;
2. řídit akce jednotlivců, skupin, komunit, institucí a korporací, veřejných i soukromých;
3. podporovat dodržování lidské důstojnosti a chránit lidská práva zajištěním dodržování života lidských bytostí a základních svobod v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv;
4. uznat význam svobody vědeckého výzkumu a přínosů vyplývajících z vědeckého a technologického vývoje, přičemž zdůrazňuje, že je třeba, aby k takovým výzkumům a vývoji došlo v rámci etických zásad stanovených v této deklaraci a aby byla respektována lidská důstojnost; lidská práva a základní svobody;
5. podporovat multidisciplinární a pluralitní dialog o bioetických otázkách mezi všemi zúčastněnými stranami a ve společnosti jako celku;
6. podporovat spravedlivý přístup k lékařskému, vědeckému a technologickému vývoji, jakož i co největší tok a rychlé sdílení znalostí o tomto vývoji a sdílení přínosů, se zvláštním zřetelem na potřeby rozvojových zemí;
7. chránit a prosazovat zájmy současné a budoucí generace;
8. zdůraznit význam biologické rozmanitosti a jejího zachování jako společného zájmu lidstva.

 

Zásady

V rámci působnosti této deklarace, v rozhodnutích nebo postupech přijatých nebo prováděných těmi, kterým je určena, musí být dodržovány následující zásady.

 

Článek 3 – Lidská důstojnost a lidská práva

1. Lidská důstojnost, lidská práva a základní svobody musí být plně dodržovány.
2. Zájmy a blaho jednotlivce by měly mít přednost před výhradním zájmem vědy nebo společnosti.

 

Článek 4 – Přínos a újma

Při uplatňování a zdokonalování vědeckých poznatků, lékařské praxe a souvisejících technologií by měly být maximalizovány přímé a nepřímé přínosy pro pacienty, účastníky výzkumu a jiné postižené osoby a minimalizováno jakékoli možné poškození těchto osob.

 

Článek 5 – Autonomie a individuální odpovědnost

Je třeba respektovat autonomii osob, která rozhodují, přičemž tato rozhodnutí přijímají odpovědnost a respektují autonomii ostatních. Pro osoby, které nejsou schopny vykonávat autonomii, je třeba přijmout zvláštní opatření k ochraně jejich práv a zájmů.

 

Článek 6 – Souhlas

1. Jakýkoli preventivní, diagnostický a terapeutický lékařský zásah se provádí pouze s předchozím, svobodným a informovaným souhlasem dotyčné osoby na základě odpovídajících informací. Souhlas by měl být, pokud je to vhodné, výslovný a může jej dotyčná osoba kdykoli a z jakéhokoli důvodu odvolat, aniž by to mělo nevýhodu nebo újmu.
2. Vědecký výzkum by měl být prováděn pouze s předchozím, bezplatným, výslovným a informovaným souhlasem dotyčné osoby. Informace by měly být přiměřené, poskytované ve srozumitelné formě a měly by zahrnovat způsoby odnětí souhlasu. Souhlas může dotyčná osoba kdykoli a z jakéhokoli důvodu odvolat, a to bez jakékoli nevýhody nebo újmy. Výjimky z této zásady by měly být učiněny pouze v souladu s etickými a právními normami přijatými státy, v souladu se zásadami a ustanoveními stanovenými v této deklaraci, zejména v článku 27, a mezinárodním právem v oblasti lidských práv.
3. Ve vhodných případech výzkumu prováděného na skupině osob nebo společenství může být požadována dodatečná dohoda zákonných zástupců dotčené skupiny nebo společenství. Informovaný souhlas jednotlivce by v žádném případě neměl nahrazovat kolektivní smlouva nebo souhlas vedoucího komunity nebo jiného orgánu.

 

 

Článek 7 – Osoby bez způsobilosti k udělení souhlasu

V souladu s vnitrostátními právními předpisy se osobám, které nemají způsobilost k udělení souhlasu, poskytuje zvláštní ochrana: a) povolení k výzkumu a lékařské praxi by mělo být získáno v souladu s nejlepším zájmem dotyčné osoby a v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Dotčená osoba by však měla být v co největší míře zapojena do rozhodovacího procesu souhlasu i do procesu odvolání souhlasu; b) výzkum by měl být prováděn pouze pro jeho přímý zdravotní přínos, s výhradou povolení a podmínek ochrany stanovených zákonem, a pokud neexistuje žádná alternativa výzkumu srovnatelné účinnosti s účastníky výzkumu, kteří by mohli souhlasit. Výzkum, který nemá potenciální přímý přínos pro zdraví, by měl být prováděn pouze výjimečně, s maximálním omezením, vystavení osoby pouze minimálnímu riziku a minimální zátěži, a pokud se očekává, že výzkum přispěje ke prospěchu jiných osob na zdraví ve stejné kategorii, za podmínek stanovených zákonem a slučitelných s ochranou lidských práv jednotlivce. Mělo by být respektováno odmítnutí těchto osob účastnit se výzkumu.

 

Článek 8 – Respektování zranitelnosti člověka a osobní integrity

Při uplatňování a zdokonalování vědeckých poznatků, lékařské praxe a souvisejících technologií by měla být brána v úvahu zranitelnost člověka. Jednotlivci a skupiny se zvláštní zranitelností by měli být chráněni a měla by být respektována jejich osobní integrita.

 

Článek 9 – Soukromí a důvěrnost

Je třeba respektovat soukromí dotyčných osob a důvěrnost jejich osobních údajů. Takové informace by se v co největší míře neměly používat ani zveřejňovat pro jiné účely, než pro které byly shromážděny nebo s nimiž souhlasil, v souladu s mezinárodním právem, zejména mezinárodním právem v oblasti lidských práv.

 

Článek 10 – Rovnost, spravedlnost a spravedlnost

Je třeba respektovat základní rovnost všech lidských bytostí v důstojnosti a právech, aby se s nimi zacházelo spravedlivě a spravedlivě.

 

Článek 11 – Nediskriminace a nestigmatizace

Žádný jednotlivec ani skupina by neměla být diskriminována ani stigmatizována z jakéhokoli důvodu, což by porušovalo lidskou důstojnost, lidská práva a základní svobody.

 

Článek 12 – Respektování

kulturní rozmanitosti a pluralismu Je třeba náležitě zohlednit význam kulturní rozmanitosti a pluralismu. Na takové úvahy se však nelze odvolávat, aby porušovaly lidskou důstojnost, lidská práva a základní svobody, ani zásady uvedené v této deklaraci, ani aby omezovaly jejich rozsah.

 

Článek 13 – Solidarita a spolupráce

Za tímto účelem je třeba podporovat solidaritu mezi lidmi a mezinárodní spolupráci.

 

Článek 14 – Sociální odpovědnost a zdraví

1. Podpora zdraví a sociálního rozvoje jejich obyvatel je ústředním cílem vlád, na nichž se podílejí všechna odvětví společnosti.
2. Vezmeme-li v úvahu, že požívání nejvyšší dosažitelné úrovně zdraví je jedním ze základních práv každého člověka bez rozdílu rasy, náboženství, politického přesvědčení, ekonomické či sociální situaci, pokrok v oblasti vědy a techniky by se předem:

 

1. přístup ke kvalitní zdravotní péči a základním lékům, zejména pro zdraví žen a dětí, protože zdraví je nezbytné pro život samotný a musí být považováno za sociální a lidské dobro;
2. přístup k odpovídající výživě a vodě;
3. zlepšení životních podmínek a životního prostředí;
4. odstranění marginalizace a vyloučení osob na základě jakýchkoli důvodů;
5. snižování chudoby a negramotnosti.

 

 

Článek 15 – Sdílení výhod

1. Výhody plynoucí z jakéhokoli vědeckého výzkumu a jeho aplikací by se měly sdílet se společností jako celkem a v rámci mezinárodního společenství, zejména s rozvojovými zeměmi. Při uplatňování této zásady mohou mít výhody některou z těchto forem:

 

1. zvláštní a udržitelná pomoc a uznání osob a skupin, které se účastnily výzkumu;
2. přístup ke kvalitní zdravotní péči;
3. poskytování nových diagnostických a terapeutických způsobů nebo produktů pocházejících z výzkumu;
4. podpora zdravotnických služeb;
5. přístup k vědeckým a technologickým poznatkům;
6. zařízení pro budování kapacit pro výzkumné účely;
7. jiné formy výhod v souladu se zásadami stanovenými v tomto prohlášení.

 

2. Výhody by neměly představovat nepřiměřené pobídky k účasti na výzkumu.

 

 

Článek 16 – Ochrana budoucích generací

Je třeba věnovat náležitou pozornost dopadu přírodních věd na budoucí generace, včetně jejich genetického složení.

 

Článek 17 – Ochrana životního prostředí, biosféry a biologické rozmanitosti

Je třeba náležitě zohlednit propojení mezi lidmi a jinými formami života, význam vhodného přístupu a využívání biologických a genetických zdrojů, respektování tradičních znalostí a roli člověka při ochraně životního prostředí. Biosféra a biologická rozmanitost. Uplatňování zásad.

 

Článek 18 – Rozhodování a řešení bioetických otázek

1. Při rozhodování by měla být podporována profesionalita, poctivost, bezúhonnost a transparentnost, zejména prohlášení o všech střetech zájmů a vhodné sdílení znalostí. Je třeba vyvinout veškeré úsilí, aby se při řešení a periodickém přezkoumávání bioetických otázek používaly nejlepší dostupné vědecké znalosti a metodika.
2. Dotčené osoby a odborníci a společnost jako celek by se měli pravidelně účastnit dialogu.
3. Měly by být podporovány příležitosti pro informovanou pluralitní veřejnou diskusi, která by usilovala o vyjádření všech příslušných stanovisek.

 

 

Článek 19 – Etické výbory

Nezávislé, multidisciplinární a pluralitní etické výbory by měly být zřízeny, propagovány a podporovány na vhodné úrovni, aby:

1. posuzovaly příslušné etické, právní, vědecké a sociální otázky související s výzkumnými projekty týkajícími se lidí;
2. poskytovat rady o etických problémech v klinických podmínkách;
3. hodnotí vědecký a technologický vývoj, formuluje doporučení a přispívá k přípravě pokynů k otázkám v oblasti působnosti této deklarace;
4. podporovat debatu, vzdělávání a informování veřejnosti o bioetice a zapojení se do ní.

 

 

Článek 20 – Posuzování a řízení rizik

Mělo by být podporováno odpovídající hodnocení a přiměřené řízení rizik souvisejících s medicínou, biologickými vědami a souvisejícími technologiemi.

 

Článek 21 – Nadnárodní postupy

1. Státy, veřejné a soukromé instituce a odborníci spojené s nadnárodními činnostmi by se měli snažit zajistit, aby jakákoli činnost v oblasti působnosti této deklarace, prováděná, financovaná nebo jinak vykonávaná zcela nebo částečně v různých státech, byla v souladu se stanovenými zásadami v této deklaraci.
2. Pokud je výzkum prováděn nebo jinak prováděn v jednom nebo více státech (hostitelském státě) a financován zdrojem v jiném státě, měl by být takový výzkum předmětem přiměřené úrovně etického přezkumu v hostitelském státě (státech) a stát, ve kterém se poskytovatel nachází. Tento přezkum by měl vycházet z etických a právních norem, které jsou v souladu se zásadami stanovenými v této deklaraci.
3. Nadnárodní výzkum v oblasti zdraví by měl reagovat na potřeby hostitelských zemí a měl by být uznán význam výzkumu přispívajícího ke zmírnění naléhavých globálních zdravotních problémů.
4. Při vyjednávání dohody o výzkumu by měly být podmínky spolupráce a dohody o výhodách výzkumu stanoveny za stejné účasti této strany na vyjednávání.
5. Státy by měly na vnitrostátní i mezinárodní úrovni přijmout vhodná opatření k boji proti bioterorismu a nedovolenému obchodu s orgány, tkáněmi, vzorky, genetickými zdroji a geneticky souvisejícími materiály.

 

Podpora prohlášení

Článek 22 – Úloha států

1. Státy by měly přijmout veškerá vhodná opatření, ať už legislativní, správní nebo jiné povahy, aby v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv uvedla v účinnost zásady stanovené v této deklaraci. Taková opatření by měla být podporována činností v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a informování veřejnosti.
2. Státy by měly podporovat zřízení nezávislých, multidisciplinárních a pluralistických etických výborů podle článku 19.

 

Článek 23 – Bioetická výchova, vzdělávání a informace

1. V zájmu podpory zásad stanovených v této deklaraci a dosažení lepšího porozumění etickým důsledkům vědeckého a technologického vývoje, zejména pro mladé lidi, by se státy měly snažit podporovat vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti bioetiky na všech úrovních, jakož i podporovat programy šíření informací a znalostí o bioetice.
2. Státy by měly v tomto úsilí podporovat účast mezinárodních a regionálních mezivládních organizací a mezinárodních, regionálních a národních nevládních organizací.

 

 

Článek 24 – Mezinárodní spolupráce

1. Státy by měly podporovat mezinárodní šíření vědeckých informací a podporovat volný tok a sdílení vědeckých a technologických znalostí.
2. V rámci mezinárodní spolupráce by státy měly podporovat kulturní a vědeckou spolupráci a uzavírat dvoustranné a mnohostranné dohody, které rozvojovým zemím umožní rozvíjet jejich schopnost podílet se na vytváření a sdílení vědeckých poznatků, souvisejícího know-how a jeho výhod.
3. Státy by měly respektovat a podporovat solidaritu mezi státy a mezi nimi, jakož i jednotlivci, rodinami, skupinami a komunitami, se zvláštním zřetelem k těm, kteří jsou zranitelní chorobou nebo zdravotním postižením nebo jinými osobními, společenskými nebo environmentálními podmínkami a těm, kteří mají nejmenší zdroje.

 

 

Článek 25 – Následná opatření UNESCO

1. UNESCO podporuje a šíří zásady stanovené v této deklaraci. UNESCO by přitom mělo hledat pomoc a pomoc Mezivládního výboru pro bioetiku (IGBC) a Mezinárodního výboru pro bioetiku (IBC).
2. UNESCO znovu potvrdí svůj závazek zabývat se bioetikou a podporovat spolupráci mezi IGBC a IBC.

 

 

Závěrečná ustanovení

Článek 26 – Vzájemné vztahy a doplňkovost zásad

Toto prohlášení je třeba chápat jako celek a zásady je třeba chápat jako doplňkové a vzájemně propojené. Každá zásada musí být posuzována v kontextu ostatních zásad, jak je to za daných okolností relevantní a relevantní.

 

Článek 27 – Omezení uplatňování zásad

Má-li být uplatňování zásad tohoto prohlášení omezeno, mělo by to být ze zákona, včetně zákonů v zájmu veřejné bezpečnosti, pro vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů, pro ochranu veřejného zdraví nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Jakékoli takové právo musí být v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv.

 

Článek 28 – Odepření jednání, které je v rozporu s lidskými právy, základními svobodami a lidskou důstojností

Nic v této deklaraci nelze vykládat tak, že pro jakýkoli stát, skupinu nebo osobu znamená jakýkoli nárok na účast v jakékoli činnosti nebo na jednání v rozporu s lidskými právy, základní svobody a lidská důstojnost.

 

 Datum přijetí: 19. října 2005

 

 

Platnost a účinnost tento Dekret V. nabývá okamžikem jeho vyhlášení.

 

V Praze dne 16. května 2020

 

Národní rada Českého státu

 

 

---

 

 

 

Publikováno na podobné téma:

• Dekret č. IV. o lidském genomu a lidských právech
• Anexe Krymu
• Národní rada Českého státu – Dekret č. II o bezpečnosti
• Program ANS – Bezpečnostní strategie ČR
• Národní rada Českého státu – Dekret č. I o suverenitě Českého státu

Sdílet příspěvek: