V současné době jsme svědky rozdělení politické scény díky výkladu našich a světových dějin. Spor se dá zúžit na dva tábory. První je výklad dějin v rámci tzv. národního obrození – tedy obhajoba českého národního státu a národního politického uspořádání společnosti. Na druhé straně stojí výklad, který popírá české národní obrození, a všechny aspekty naší historie zpochybňuje, bagatelizuje a vykládá pouze ve prospěch politického odnárodňujícího procesu.
Mainstreamem a politickou reprezentací podporovaný druhý výklad dějin však směřuje k narušení naší stability a ovládnutí státu a společnosti. Tento atak probíhá komplexně v rámci ideologické diverze. Tato koncepce je prosazována sdělovacími prostředky a tzv. uměleckou – zejména filmovou – tvorbou. Ve filmech se z nýmandů společnosti nebo hrdinů nepřátel vytvářejí rekové, kteří se stávají vzorem pro budování Nového světového řádu.
Do těchto střetů patří i skandál okolo Českého svazu bojovníků za svobodu, který se přelil až do parlamentu a ve kterém se někteří poslanci – ve svém zájmu prosadit Nový světový řád – neštítí používat lživá tvrzení a propagandisticky podporovat politický lynč. A tak se otřásá v základech demokratický charakter našeho parlamentu, justice i policie. Vše je dovoleno, i když se jedná o spolek, který prosazuje například tyto zásady:
- Přispívat k rozvoji České republiky v duchu humanitních tradic zakladatelů Československé republiky.
- Usilovat o posilování národní hrdosti a lidské důstojnosti na základě principu rovnosti občanů.
- Ve spolupráci se státními a samosprávnými orgány, uplatňovat práva a oprávněné nároky přímých účastníků národního boje za osvobození Československa a pozůstalých vdov, vdovců a sirotků po nich, zejména v oblasti sociální, zdravotní a občanskoprávní.
- Vyjadřovat a prosazovat stanoviska bojovníků za svobodu k aktuálním společenským problémům a uchovávat paměť národa.
- Zdůrazňovat nezpochybnitelnost, nedotknutelnost a neměnnost rozhodnutí přijatých vítěznými spojenci po 2. světové válce pro mírové a bezpečnostní zajištění Evropy.
- Usilovat, aby dějiny národního boje za svobodu Československé republiky byly pravdivě zpracovávány a aby byl objektivně hodnocen jejich význam pro současné i budoucí generace České republiky.
- Seznamovat veřejnost, zejména českou i evropskou mládež, s historií a odkazem národního boje za svobodu Československa.
- Vydávat publikace, periodika ČSBS, provádět přednášky, besedy a prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků šířit odkaz československého odboje.
- Zdůrazňovat jednotu domácího a zahraničního boje proti nacismu a fašismu za 2. světové války, posilovat vlastenecké uvědomění národního společenství.
- Vystupovat proti snahám a útokům podrývajícím základy naší státnosti a proti účelovému zkreslování našich dějin.
- Spolupracovat s registrovanými odbojářskými spolky v České republice i obdobnými organizacemi v zahraničí.
- Spolupracovat s dalšími spolky při zřizování a udržování památníků, pomníků a pamětních desek obětem národního boje za svobodu Československa a v případě jejich zrušení usilovat o obnovu těchto památníků.
Ale patrně právě proto je proti Českému svazu bojovníků vyvíjen zničující politický a mediální nátlak.
V poslední době se bez povšimnutí veřejnosti a médií dokonce konají vážná jednání o tom, jak se mají vyučovat dějiny. Analytici BIS totiž zjistili, že se ve školách učí dějepis údajně podle diktátu Moskvy. Neexistuje žádné měřidlo, které by objektivně stanovilo míru směšnosti celé věci. A ani BIS nestanovila žádné přesné parametry. Z jejího sdělení lze pouze odhadnout, že má cosi proti připomínání českého národního obrození. Nicméně národní obrození zcela zjevně nevymyslel Putin.
V sedmdesátých létech, v době normalizace, bylo národní obrození také v hledáčku ideologů státostrany, jelikož jí tehdy připadalo málo internacionalistické. Ideologové BIS ovšem dnes soudí, že je v rozporu s ideou evropského universalismu. A tak ministrovi školství radí, co má být ve výuce dějepisu. Tento stav je však naprosto nepřijatelný protože jasně ukazuje na znaky totality v naší zemi.
A jako vrchol všeho se čím dál častěji objevují články oslavující německé hrdiny z II. Světové války. Jako je to např. v článku „Druhoválečné tankové eso Ernst Barkmann“, ve kterém jsou zevrubně popisovány „hrdinské činy“ tohoto vojáka a jeho kariérní postup. Na závěr je konstatováno, že vše přežil a dokonce po válce se stal starostou ve svém městě. Přitom prokazatelně sloužil v jednotkách SS!
Pokud se uvedená strategie politických elit nezmění, tak je načase, aby se národ zamyslel a rozhodl o urychlené výměně politiků. Jinak český stát zanikne a stane z něho bezvýznamný region. Český národ se rozplyne v běhu dějin a historici si budou v legendách vyprávět, že něco kdysi existovalo a jmenovalo se to Česká republika.
JUDr. Karel Hais, 1. místopředseda ANS
