V posledních a předposledních letech se zdravotnictví, farmaceutický výzkum a průmysl zvrhly ve velmi výhodný byznys. Nastavují se údajně zdraví prospěšné trendy, vypouštějí se fámy (např. nesmyslné bajky o škodlivém cholesterolu) a na základě nich se objevují léčiva, zdravotní doplňky a přizpůsobuje se i potravinářský průmysl, který vyrábí údajně zdraví prospěšné, ve skutečnosti neúčinné nebo i škodlivé potravinové fekálie. Ve všech případech jde o obrovské zisky, ale o zdraví lidí ani náhodou. Zatím to funguje tak, že dostatečně zblblí lidé utrácejí za tato zdravotní často svinstva obrovské peníze. Jde přece o jejich zdraví, tak co by pro něj neudělali a neutratili velké peníze! Zdraví je přece nejcennější.
Ale vývoj jde dál. Velké zisky je vždycky možno ještě zvýšit. A tak se objevují nápady o povinných vakcinacích. V dobách našeho dětství jsme v rámci organizované zdravotní prevence absolvovali několik očkování, která v těch letech efektivně odstranila některé choroby z povědomí o jejich existenci. Dál už snad bylo jen očkování proti tetanu, které se svého času zaznamenávalo i do občanských průkazů.
V dnešní době je aktuální očkování proti chřipce. Jsou jeho zastánci a odpůrci. Mezi veřejností i lékaři (myslím, že i MUDr. Pirk, který podstoupil očkování, chřipku nakonec stejně dostal a také se silnějším průběhem). Patřím spíše mezi ty druhé, kteří se neočkují. Chřipku jsem nikdy neměl. Znám ale lidi, kteří se očkovat nechali, a proběhla u nich chřipka o hodně silnější, než obvykle a u jiných neproběhla. Nejsem odborník. Myslím, že tu hraje velkou roli doba očkování, resp. určitý předstih očkování před vlnou chřipek, pokud dosahuje kvantitativních hodnot epidemie.
Dosud se mohl každý rozhodovat, zda se nechá očkovat nebo ne. To je v pořádku. Pokud dnes mám třeba já pochybnosti o některých léčebných metodách a jejich účinnosti, nemusím se jim podrobit nebo je podstoupit. Ale jsou lidé, kteří prosazují povinné očkování bez ohledu na souhlas – nesouhlas. Nebo také jakési nátlakové metody: Kdo nebude očkován, nepřijmou ho do zaměstnání, na školu a jinam. Nebo ho z toho důvodu vyhodí ze zaměstnání, ze školy a odjinud. V tom mám jako důchodce výhodu. Mě už odnikud nevyhodí a důchod mi snad neseberou nebo nebudou krátit, i když v dnešní době bych to úplně nevyloučil.
Když začaly tyto úvahy, uvažoval jsem o pořízení střelné zbraně. Pokud by někdo chtěl do mě vpravit obsah nějaké injekce, aniž bych s tím souhlasil, zastřelil bych ho a nechal na zvážení soudu, zda byla pistole proti injekční stříkačce přiměřená obrana.
Do jisté míry se mi ulevilo, když jsem objevil níže uvedenou mezinárodní deklaraci, když o účinnosti takových úmluv v dnešní době můžeme mít své pochybnosti. Řekněme třeba, že je to přijatelnější lidský krok na obranu vlastních lidských práv, než střelba.
Miroslav Starý
ZDROJ ZDE: http://www.severoceskapravda.cz/…áva
