V sérii článků bych chtěl upozornit na situace v různých oblastech našeho života, kdy dochází k excesům ve fungování společenských procesů či oborových pravidel. První článek bude z oblasti zdravotnictví a čerpám z úředního spisu.
Většina lidí chápe medicínu jako oblast vědy, která by měla člověku pomáhat a ulehčovat mu život v situacích, ve kterých onemocní nebo se zraní. Od zdravotnictví a zdravotnického personálu pak lidé očekávají pochopení a profesionalitu. Že tomu tak vždy není je jasné skoro každému z nás. Sobectví, chamtivost a nadutost vede mnohdy zdravotní personál k neuvěřitelnému jednání. V takových chvílích si člověk uvědomí, že tolik proklamovaná solidarita a lidskost má svoje meze a spolehnout se dá jenom sám na sebe. Když se k tomu přidá selhání policejního a soudního systému, dostává se člověk do ostrého konfliktu se společností.
K avizovanému případu jsem se dostal, když jsem se setkal s matkou (říkejme ji Marie), která z nemoci své dcery byla naprosto zoufalá a ještě k tomu byla obžalována z přečinu těžkého ublížení na zdraví dle § 147, odst.1, odst. 2 trestního zákoníku.
Po přečtení několika stránek jsem začal pochybovat o normálním průběhu případu a tak jsem se rozhodl, že spis o tisíci stránkách prostuduji. Mé pochybnosti se začaly naplňovat hned po přečtení obžaloby. Posuďte sami:
„…své nezletilé dceři….., která v té době byla již dlouhodobě od září 2011 v péči různých zdravotnických zařízení v České republice pro různé zdravotní potíže s podezřením na mentální anorexii, opakovaně ve 30 případech v průběhu roku 2013, kdy tělesná hmotnost nezletilé v jejich 12. roku věku byla 19 kg a představovala cca 50% obvyklé hmotnosti v daném věku, podala klyzma a různé preparáty k údajné antiparazitární léčbě, o jejíž nutnosti byla přesvědčena…… v průběhu roku 2013 byla (nezletilá) podrobena dalším léčebným zásahům, které neměly medicínské opodstatnění a organismus opakovaně zatěžovaly a za stávajícího tělesného a duševního strádání poškozené došlo k dalšímu vystupňování potíží „antiparazitární léčbou“ ze strany obviněné (matky Marie) a to jednání mělo dle znalce znaky mučivých útrap, a při tom porušila důležitou povinnost vyplývající z jejího postavení matky, neboť matka je v rámci rodičovské odpovědnosti povinna mj. pečovat o zdraví nezletilého dítěte……Obviněná (matka Marie) chtěla nechat dceru vyšetřit v Německu, ale ošetřující lékař……jim nedal doporučení, protože Německo neuznává žádné z vyšetření, které bylo u nezletilé doposud provedeno…“.
Matka se však nedala zastrašit a prováděla dále svou antiparazitární léčbu. Nakonec z dcery výkaly vyšlo množství parazitů i několik desítek centimetrů dlouhých. Na otázku o co tedy jde, když nejde o parazity, jí bylo sděleno ošetřujícím lékařem „ to jsou mimozemšťané“!
Dnes je dcera zdravá, hudebně nadaná a studující na několika školách.
Dalo by se tedy říci, konec dobrý, vše dobré, ale co by se stalo, kdyby se jednalo o rodiče, kteří by bezmezně věřili lékařům. O tom člověk nechce ani přemýšlet.
Ponaučení z tohoto případu je jednoznačné. Nikdy se nenechat zastrašit a vydírat. I když stojíme v tváři v tvář mocným a zdánlivě neporazitelným protivníkům. To platí pro oblast našeho celého života. Platí to i v politice.
Dále se musíme zamyslet, zda takovéto situace nezapadají do pojmu „bezpečnost ve státě“, protože pochopitelně občan, který prožije takovou a podobnou situaci se nemůže ve státě cítit v bezpečí. Zákonitě pochybuje o smysluplnosti státního uspořádání, ve kterém určitá profesní skupina si myslí, že je nedotknutelná.
JUDr. Karel Hais, 1. místopředseda ANS
Dobry den:
Vas clanek mne jen utvrdil, ze ceske zdravotnictvi a vzdelanost lekaru zde je velice spatna. Zil jsem od utleho veku v Americe, USA a Kanade a tam jsem studoval Naturopathy, coz je prirodni medicina, ktere se take rika Orthomolekularni medicina. O parazitech a jejich vlivu na zdravi znam mnoho, ale to neni to, co chci zdelit. Pred nekolika lety jsem se vratil do republiky, abych asistoval svym rodicum, kteri jsou blizko stovce a obcas potrebuji pomoci. V lednu 2019 si muj otec nalomil krcek stehenni kosti a kdyz jsem zavolal sanitu, aby ho odvezla do nemocnice na prohlidku, tak mne zdelili, ze jelikoz otec zije v dome, kde je maly vytah a po schodech se nikdo s nositky nevytoci, tak at si ten prevoz zaridim jak chci sam. Tak jen uz toto jednani mne velice popudilo, jelikoz otec mel ohromne bolesti a sanitni sluzba rekla toto. Nakonec jsem zavolal rychlou a musel jim rici, ze se ten uraz stal nyni, aby vubec prijeli. Nechci ani popisovat jak jsme otce transportovali z pateho poschodi do sanity. Proste horor a kabaret dohromady. Co mne ale prekvapilo nejvice byl fakt, kdyz jsme dorazili do nemocnice. Po kratsim cekani jsme byli prijati mladym lekarem, ktery sotva vylezl ze skoly a podle toho co rikal bylo spise patrne, ze by tam mel jit zpatky a studovat etiku. Tento „lekar“ se z dalky podival na otce a hned rekl, ze tento clovek nebude zit dele nez 3 az 5 dni a ze by bylo nejlepsi, kdybychom mu dali velkou davku dolsinu, aby usnul a neprobudil se. Tak to bylo neco na mne. Rekl jsem mu, ze to je nejaky divny zpusob jak se starat o pacienta v takovem stavu, ne? On rekl, ze ho tedy daji na chirurgii luzkove oddeleni jen na 3 dny a uvidi se. Druhy den rano byla visita a ruska primarka, kdyz ho videla tak jen mavla rukou a sla pryc. Jeden mlady doktor jeste prisel ke mne a snazil se mi namluvit, ze otec je na konci zivota a jestli chci, ze on mu v noci da velkou davku anestetik do kapacky, aby do rana zemrel. Tak jsem mu rekl, ze to neni eticke a nikdo nemuze toto rozhodnout. Tatu jsem nechal odvest domu k sobe a za par dni se tata zacinal lepsit. Dneska je sice jeste lezici, jelikoz ho stale kycel boli a v tomto pozehnanem veku jiz ma malo silu na to, aby behal, ale mentalne je na 95% a musim rici, ze timto jednanim jsem se utvrdil v tom, ze v nemocnicich se bezne delaji nezakonne eutanazie, coz zde znamena vrazdy. Tak takove mame zde perfektni zdravotnictvi, ze ktereho je mi opravdu na zvraceni. V USA by FBI odvedla vsechny takove doktory do vazby a jiz by z vezeni nikdy nevylezli, jen zde se takove chovani toleruje. Fuj!
S pozdravem
Pierre Lovell