Nejen o potřebě zaštítit vlastenecké skupiny, frakce a hnutí
Jak praví stará česká pověst, v jednotě tkví skutečná síla. V současné době však na naší vlastenecké scéně spíše pozoruji tendenci ke stále větší rozdrobenosti. S určitou dávkou ironie lze konstatovat, že „kdekdo si dnes zakládá svůj sólový vlastenecký projekt…“
Doba se změnila. Přitvrdila proti lidem. Jde vážně do tuhého. Proto nás, vlastence, vyzývám k povznesení se nad osobní egoismus a ke hledání jednoty. Neexistuje již striktní rozdělení na levici a pravici. Soudobá vlastenecká skupina musí pod společným jmenovatelem ctít 3 fundamentální hodnoty: národ, svobodu a ekonomickou svrchovanost.
Připadám si jako v posledních letech života geniálního spisovatele, a dnes už mohu říct – vizionáře, Karla Čapka. Všichni, kdo jsme četli Čapkovu Bílou nemoc, vidíme, jak se dějiště této hry objevuje v našem reálném každodenním prostředí. V Německu už nám zase vyrůstají „koncentrační zařízení“. Není čas ztrácet čas! Sjednoťme se proto v tom, co nás spojuje. Hledejme garanta bezpečí a lidskosti.
Za takovou garanci bojující a spojující jednoty dnes považuji právě Alianci národních sil. Pod jejími ochrannými křídly a právě pod její záštitou máme šanci najít stabilní ideové zázemí, v němž může být někdo tu více či tu méně vyhraněný doleva či doprava… Vždy však pod spojující společnou národní myšlenkou a vlasteneckou prací. A v tom nacházím navrácenou jistotu.
Budoucnost vlastenecké scény (má-li nám nějaká zůstat) se bude muset oprostit od individuální pýchy pseudo-lídrů a bude muset spojit jednotlivé síly, protože jen tak můžeme vést boj, jenž nebude marný a jenž nás dovede k vítězství.
Za ono vítězství dnes považuji záchranu naší země, našeho národa, našeho lidu. Navrácení bezpečnostní a ekonomické suverenity. Proto věřím Alianci národních sil a proto jsem připraven ji podpořit a osobně jí pomoci. Pojďme spolu hledat společnou cestu.
Představuji si různá podobenství. Představuji si, že v každém člověku se odehrává určité zažehnutí světla života. Tak jako např. květina potřebuje vodu, tak člověk pro svůj duchovní život potřebuje mít Naději.
ANS si dnes představuji jako Domov různých svíček, v němž svítí společná Naděje. Pod záštitou ANS, v sobě samém, každý jeden z nás, vlastenců, rozsvítí svou jedinečnou vlastní svíci.
A rozsvítí se cesta světla. Každý člověk v ní svítí. Svítí, protože vlastní svou jedinečnou identitu. Identitu domova a identitu svědomí.
A my všichni tím společným světlem Naděje budeme odolávat temnotě současné doby. Když budeme svorní, nikdy nesfoukne průvan všechny svíce. Vždy nějaká naděje zůstane živá.
Doba se však zatemnila. Doba odlidštěných lidí. Rozeštvává lidi proti sobě. Fašizuje se dnes lidstvo v lynčující dav? Ano! Formuje se dav udavačů a poskoků.
Mění dnešní elity člověka v beztvarou masu, v níž se ztrácí skutečný člověk? Ano! Je to onen bezejmenný zfanatizovaný dav, který v Čapkově hře zabil Galéna! Ti, za které on bojoval, právě ti ho zabili. Jedinci v davu bez své vlastní identity. Zmanipulovaní, zfašizovaní, rozeštvaní.
Nastává doba, která nám před očima, ale i v nás samotných, vytváří domácí koncentráky. Chtějí nás zavřít v domácích věznicích… Anebo i v těch reálných. Chtějí z nás mít dav bez identity. Kradou nám vlastní identitu, vlastní rozum, vlastní myšlení, vlastní svědomí. Berou nám i vlastní biologický kód.
Chtějí nám vzít světlo a rozdělit nás. Atomizovat. Uvěznit v sobě samotných.
Chtějí nás zavést do tmy.
Ale my nejsme přátelé tmy!
Z čeho tak dnešní elity o nás soudí?!
Naše sny světlé jsou!
A světlem Naděje osvítíme tu temnotu rozdělených lidí.
Mgr. Marek Adam, Táborští vlastenci
