Petruškovy vrchy

aneb jak neznáme svou domovinu a její historii ani „za humny“…

Když přišel pracovitý a aktivní Karel Redlich s návrhem uspořádat vlasteneckou pouť 31. 10. 2020 na Petruškovy vrchy, bylo to vhodný termín, protože 28. 10. si připomínáme výročí vzniku Československé republiky. Termín 30. 10. 2020 jsme z důvodů vládních opatření museli opustit, resp. jsme se domluvili na přeložení akce na 21. listopad 2020.

Ale to místo? Petruškovy vrchy?

Jak jsem brzy zjistil, ani dalším lidem Petruškovy vrchy nic neříkaly. Nejdříve jsem poznal z map, že je to nedaleko Vysokého nad Jizerou a pro pouť i pro fyzicky slabší turisty asi vhodné místo, protože nadmořská výška nejvyššího bodu Petruškových vrchů (720 m) je asi jen o 30 metrů výše než nadmořská výška městečka Vysoké nad Jizerou.

Další z informací byla, že se tam konaly v roce 1868 – 16. srpna tzv. mužský tábor pod heslem SLUČUJME SE – NEDEJME SE. Údajně se účastnilo asi 10000 lidí podle českých novin, podle německých 5000. Tábor byl zakázán a stát zastupoval krajský přednosta z Jičína Studnička, který vyzval účastníky, aby se rozešli. Přesto se podařilo vystoupit Josefu Kramářovi, který vytýkal rakouské vládě nešetrnost a věrolomnost císaře Františka Josefa I., který nedodržel slib daný Čechům. To podpořili další 4 řečníci, z nichž F. M. Hájek hovořil z koňského sedla.

Aloisie Patočková

Pocta statečné Aloisii Patočkové, která c.k. komisaři vytrhla šavli a přerazila o kámen, když na ženský vlastenecký tábor lidu v roce 1868 na Petruškových vrších
křičel: „Lůzo, rozejděte se!“

20. září se konal bouřlivější tzv. ženský tábor, kde převládaly ženy. I ten byl c. k. úřady zakázán. Podle německých novin se účastnilo 6000 lidí. Tam byl vyslán komisař Frohreich. Podle účastníků zvolal „Lůzo rozejděte se!“ a vytasil šavli. Lidé úředníka obklopili, jistá Patočková mu strhla čepici, vyrvala mu šavli a přerazila ji o kámen. Úředník se zraněn dostal do Vysokého. Zranění prezentovaly německé noviny jako od účastníků tábora, zatím co české napsaly, že si ho způsobil sám pádem v lomu na útěku. Aloisie Patočková byla vypátrána a soudem v Jičíně odsouzena na 6 let vězení.

Po tomto incidentu c. k. úřady vyslaly do Vysokého nad Jizerou vojenský sbor – 120 mužů pěchoty a 21 hulánů. Do města dorazili 23. září, aby dohlíželi na pořádek. Po vyšetřování a zatčení několika lidí 27. září jednotka odtáhla. Den před odchodem ve Vysokém uspořádali pro vojáky taneční zábavu a následující den je vyprovázeli z města občané s kapelou za zpěvu písně „Hej, Slované“.

To byly dva tábory lidu za české státoprávní požadavky a pro jejich připomínku byla na vrcholu zbudována mohyla s pamětní deskou. Tedy důvod pro vlasteneckou akci to jistě je.

O jaké státoprávní požadavky šlo?

V roce 1867 došlo k rakousko – uherskému vyrovnání a vzniku soustátí Rakousko-Uhersko. Čeští zástupci připravovali podobně rakousko – české vyrovnání a v roce 1868 o podmínkách tohoto vyrovnání císař František Josef I. jednal v Praze. Čeští zástupci požadovali, aby se českým zemím dostalo stejného postavení jako Maďarům – Uhersku. Pokud moje chatrné dějepisné znalosti sahají, císař František Josef slíbil českým požadavkům vyhovět třeba ve formě jakési autonomie. Ale své sliby nedodržel a o jejich nesplnění tady šlo. To byly ty státoprávní požadavky, které byly požadovány na více táborech lidu po zemích českých, mezi jinými také na Petruškových vrších.

V současné době jsou naše státoprávní požadavky opět zcela zřejmé. Žádný císař nám sice nic neslíbil, ale:

Chceme suverenitu a samostatnost naší země. Chceme si ji sami spravovat, nechceme být protektorátem Evropské unie nebo vazalským regionem ovládaným z velvyslanectví USA!

Další nabízející se otázka je, proč se vrchy nazývají Petruškovými, kdy a jak k tomuto názvu přišly. Tady jsme zatím ve fázi domněnek. Zjistit se podařilo zjistit, že název je odvozen od občanského jména. Ale kterého z Petrušků? Toto jméno se významně vyskytuje ve Vysokém nad Jizerou dlouhodobě a dosud. Je to třeba dnešní stavební firma. Podle kterého z Petrušků to ale bylo?

Nejpravděpodobnější by byl asi jistý Jan Petruška, písmák a podučitel, který tu žil v letech 1762 – 1819. V roce 1786 byl na návštěvě u známých v Praze a uchvátilo ho provozování vlasteneckého obrozeneckého divadla, které se provozovalo po bytech a bylo proto nazýváno pokojové. Konkrétně se jednalo o představení Břetislav a Jitka. Jan Petruška se vrátil zcela nadšen do Vysokého a s několika přáteli nastudovali divadelní hru Bruncvík. Společnost herců potom amatérské vlastenecké divadlo od té doby provozovala po chalupách, stodolách i venku. Po čase našli pochopení i na radnici, kde jim vymezili prostory a od roku 1794 se tam amatérské divadlo hrálo nepřetržitě až do roku 1834, kdy velký požár zničil podstatnou část města i s dřevěnou radnicí. V té shořely i divadelní kulisy a rekvizity. Dva roky se ve Vysokém n. J. divadlo nehrálo. Od roku 1836 se činnost souboru obnovila, nejdříve v hostinci „U Českého lva“ a jak víme, ochotnické divadlo se hraje v tomto městě dodnes.

Zajímavé jistě je, že se uskutečnila na Petruškových vrších slavnost k 20. výročí ČSR. Byla k tomu i vydána pamětní medaile s názvem „Meeting horského lidu na Petruškových vrších u Vysokého n. Jiz., dne 14. srpna 1938“. Na druhé straně je heslo: NEDEJME SE – 20 LET ČSR a tři letopočty: 1868 – 1918 – 1938. Zajímavé je to proto, že zde bylo mnoho německého obyvatelstva, a bylo to krátce před Mnichovem.

Miroslav Starý

 


 

 

 

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Aliance národních sil