Co se stalo v roce 1620 po Bílé hoře a co po 17. listopadu 1989?
Nemohu se smířit s nedokonalým pohledem našich sdělovacích prostředků na smysl a odkaz našeho státního svátku v předvečer 28.října. Jakoby o nic nešlo! Tento stav je pro mě závažnější neboť se mně zdá, že během 30 ti let se opakuje český osud jako po Bílé hoře. Češi jsou tady sloužícími, nepatří jim téměř nic. Když čtu v současné době různé názory na listopadové události v roce 1989 a stále opakující se zkoumání, jak to vlastně bylo, tak se usmívám. Píší se domněnky vzdálené od skutečné pravdy. Píší se fiktivní závěry, které se neslučují se skutečnostmi. To mě vede k opětovnému zamyšlení nad listopadem roku 1620. Co se tehdy stalo?
Po 8. listopadu 1620, po porážce českých stavů, cizina rozchvátila českou půdu, zotročila českého zemědělce, zbavila ho osobní a náboženské svobody. Jako dravci se vrhly do naší země hordy cizáků. Loupily a zabraly pro sebe nepřehledné lány zemědělské a lesní půdy, paláce, celé kraje. Nastal pád naší slávy a moci. Moc v naší zemi převzali Němci a duchovní reakce. Postupnými konfiskacemi byly zabaveny téměř tři čtvrtiny českého království. Bylo zabaveno množství statků na Moravě a ve Slezsku. Do českých zemí byl zaveden cizácký duch i mrav. Skutečný národní a duchovní život byl rozbit. Více než 30 tisíc českých rodin opustilo českou zemi. Mezi nimi i slavný biskup bratrský a veliký učitel národů Jan Amos Komenský. Poroba národa byla úplná. Uděl bezmocného, ožebračeného a cizáckým duchem ovládaného lidu, byl těžký. Národní život byl ubit. Vytratila se existence samostatného státu a jeho výsostných práv. Duch českého národa byl zničen. Bílá hora zůstala pro náš národ poučením i výstrahou. Byla to národní nesvornost, která vedla k bratrovražednému boji u Lipan a odtud k Bílé hoře. V dějinách našich národů to nebylo nic nového. Již ve 14. století byly Čechy svědkem velkého lidového hnutí, které později přešlo ve války husitské a otřáslo celou Evropou. Porážka na Bílé hoře byla dokladem našeho mravního i náboženského, sociálního rozložení. Stala se smutným rozkladem národní společnosti.
Tak tomu bylo i ve 20. století. Mnichovská zrada z 30 září 1938 je toho dokladem. Veliká zrada Mnichova těžce ranila a ponížila sebevědomí našeho národa. Tehdy germánský výboj, vedený zrůdným nacismem, násilně nastoupil, s organizovanou vojenskou mocí, cestu k porobě malých evropských národů a k ovládnutí celé Evropy a Sovětského svazu. Šlo o nové poněmčení a vystěhování našeho národa na Sibiř. Těžce a za krvavých obětí odčiňoval český lid své pokoření. Avšak odčinil ho, nebyl zbabělý. S klidným svědomím mohl pohlížet na svou úlohu ve 2. světové válce. Vítězství pokrokových sil nad nacismem přineslo nové možnosti osvobozeným národům. Jako země, která si protrpěla krutě protektorát Čechy a Morava a nadvládu Němců, jsme povinni vyzvednout velikou politickou a vojenskou pomoc, jíž se nám dostalo během strašlivé války zejména od Sovětského svazu. Bez této pomoci by nebylo naší národní a státní svobody. Díky Sovětskému svazu byl germánský výboj zlikvidován. Náš národ začal psát nové dějiny.
Dnes mnozí až nezdvořile útočí na prezidenta republiky dr. Ed. Beneše za jeho poválečný, v pravdě historický národní a státní čin? Díky dekretům totiž naši činitelé odstranili potomky zrádců z roku 1620 a zrádce z let 1938 – 45. Do českých rukou se vrátilo 2 300 000 hektarů německé půdy v českých zemích. Českému a slovenskému lidu se vrátilo přes 3 000 000 hektarů zemědělské a lesní půdy v hodnotě přes 100 miliard tehdejších korun. Zlikvidován byl hospodářský a politický základ Němců a zrádců. Naše národy se sjednotily na jednotné politice. Zemědělství a ekonomika vůbec byly důležitou a nezbytnou složkou našeho národního hospodářství. Zemědělství produkovalo potřebné produkty, aby zajistilo výživu našemu lidu, suroviny průmyslu. Zemědělci ani konzumenti nebyli vydáváni libovůli různých spekulantů, podvodníků, lhářů ani nájezdům západních či zámořských trhů.
Nad podstatou 17. listopadu 1989.
Je nutné přemýšlet proč se „za cenu chaosu“, který vyprovokovaly nezodpovědné skupiny, ujaly západní struktury moci a postupně nastolily program nové Bílé hory. Do dějů společnosti okamžitě vstoupila prozápadní ideologie. Rodil se proces odcizení, který se vymstil. Podkopal myšlenky národního státu a zveličoval problémy, které tu byly (a vždy jsou). Došlo k podkopávání humanity společenského systému, zabrání životního prostoru těm, kteří uměli a znali, zabránění seberealizaci člověka. Jako sup se Západ vrhl na likvidaci projevů moderních systémů, které se orientovaly na vědeckotechnický pokrok. Společnost podlehla. Nastalo nové spoutání člověka a jeho porobení. Pokud budeme mlčenliví neaktivní, tak skončíme ujařmeni pod totální nadvládou.
Rudolf Hegenbart
