Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 4. díl

Tento článek je 4. díl série Naše účast v NATO. Dosud vyšlo dílů 5

 

  1. Proč a jak vystoupit z NATO

 

Z předchozích dílů této série jasně vyplynulo, že:

  1. NATO je agresívní vojenský pakt, který je zaměřen převážně k násilnému prosazování amerických zájmů a k udržování americké hegemonie ve světě. Často těmi zájmy je jen udržování chaosu v jiných zemích a nekončící války;

  1. NATO jako obranná aliance je pouhou falešnou hrou. K této hře potřebují USA ovšem trvalého nepřítele. Tím je pro ně dlouhodobě Rusko, a to bez ohledu na změnu politického režimu v této zemi. V poslední době je za nepřítele USA označována též Čína;
  2. USA jsou válečným státem, K udržení neustálého militarismu USA potřebují nekonečnou válku a nekonečnou zásobu nepřátel – většinou vykonstruovaných. Svět musí být rozdělen na dobro a zlo, kdy USA se samy pasují na „ochránce dobra“, aby následně páchaly zlo.  
  3. za situace, kdy představitelé ostatních členských zemí NATO ze své zbabělosti, hlouposti (nebo prospěchářství) se podílejí prostřednictvím svých zemí na těchto válkách, nejen že vedou nekonečné války, které jejich země ve svých důsledcích ohrožují, nýbrž ničí svým zemím a jejich občanům i jejich budoucnost;
  4. je skutečností, že USA k tomu, aby se ekonomicky udržely, potřebují drancovat jiné země. A stejně to nestačí, proto proběhly již 2 světové války, které globalistické kruhy v USA pomohly zafinancovat a na kterých USA značně vydělaly. Vše je to ale málo, USA veškerou kořist již promrhaly a dnes jsme před válkou další. A nebýt dnes daleko pokročilejších zbraní, tato válka by již probíhala.

 

USA jsou válečným státem, stejně jako byla kdysi Římská říše. K udržení neustálého militarismu musí existovat nekonečná válka a nekonečná zásoba nepřátel – většinou vykonstruovaných. Svět musí být rozdělen na dobro a zlo. Napětí nemůže polevit, nemůže existovat žádná skutečná mnohostrannost. Progresivismus založený na idei pokroku ve všech oblastech důležitých pro zlepšení životních podmínek lidí je blokován a ničen válkami. Ničíme si budoucnost, neboť ze zbabělé hlouposti vedeme nekonečné války a volíme si k tomu i vhodné představitele.


Autor: Ing. Jaroslav Tichý, Publikováno: 5.11.2018.


Tato činnost stojí USA velké peníze, které USA již nemají. Proto je USA požadují od svých vazalů za „jejich ochranu“. Představitelé vazalských zemí se tak dostali do vlastní pasti. Nicméně rádi ty peníze zaplatí. Jednak proto, aby se udrželi na výsluní stůj co stůj, jednak proto, že to přece za ně zaplatí občané, tak o co jde?

Co všechno budou ještě občané platit, než konečně procitnou?

Zatím stále existuje a dokonce i vzkvétá pandemie Stockholmského syndromu. Jsou jím postiženi nejen naši kariérní politici, nýbrž i propagandisté v médiích a naše zhlouplá intelektuální „elita“. Všichni chtějí přisluhovat, všichni chtějí být „in“ a nějaký ten grantík na to či ono nebo teplé místo v zahraničí jsou vždy milé. Pro mnohé z těchto lidí se již staly životním cílem. Naše veřejnost, pokud není touto propagandou oklamána, je vesměs lhostejná. Nechápe totiž míru svého ohrožení. Nechápe, že celá věc je sice řešitelná, ale to musí lidé začínat od sebe. Nechápe, že právě kvůli občanské netečnosti se dostala situace až takto daleko. Došlo totiž k vytvoření „aliance zkázy“ za naší účasti, která není dostatečně (či prakticky dosud vůbec) zpochybňována, ačkoliv přitom rozhoduje o naší budoucnosti a bytí či nebytí. NATO tak vede členské země a celou západní civilizaci do záhuby, v ohrožení je i život na celé Zemi.

Naše první ohrožení a signál k procitnutí může ale přijít v předstihu, a to v reakci Tálibánu na odbornou i mentální úroveň velení naší armády, která nedávno stála život dalšího našeho vojáka a zranění jeho kolegů. Ten boj se totiž díky tomu může přenést i k nám. Pak to bude skutečný terorismus ze strany Tálibánu (nikoliv jen domácí partyzánská válka). Položme si ale otázku, co je v daném případě příčina a co až následek.

Proč vystoupit z NATO máme tedy vyjasněné.

Podlívejme se tedy nyní na to, jak lze vystoupit z NATO podle podmínek obsažených v její zakládací smlouvě:

ČLÁNEK 12
Poté, co bude smlouva v platnosti deset let, nebo kdykoli později, se smluvní strany, jestliže o to některá z nich požádá, poradí o revizi smlouvy, přičemž vezmou v úvahu faktory ovlivňující mír a bezpečnost severoatlantické oblasti včetně vývoje světových i regionálních uspořádání podle Charty OSN pro zachování mezinárodního práva a bezpečnosti.

ČLÁNEK 13
Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení.

Dne 19.3.2019 uplyne 20 let od našeho vstupu do EU.

Již před 10 lety a kdykoliv poté měly naše vlády možnost využít ustanovení shora uvedeného čl. 12 a žádat změny „ovlivňující mír a bezpečnost severoatlantické oblasti včetně vývoje světových i regionálních uspořádání podle Charty OSN pro zachování mezinárodního práva a bezpečnosti“.

Není nic známo o tom, že by se naše vlády o něco takového kdy pokusily či že by chtěly z NATO vystoupit pro nedodržování ustanovení své vlastní zakládací smlouvy. Již z tohoto titulu je vina zjevná. Staly se spoluviníky. Kvůli objektivitě je třeba ale současně přiznat, že na to žádný tlak ze strany naší veřejnosti nebyl. Netečností většiny našich spoluobčanů jsme se tak začali přibližovat vlastní zkáze.

 

Dne 19.3.2019 máme další možnost, jak z NATO odejít. Stačí napsat a odeslat dopis americké vládě ohledně našeho vystoupení z NATO, a to v souladu s výše uvedeným čl. 13 zakládací (washingtonské) smlouvy.

Jenže:

  • máme snad po říjnových volbách 2017 vládu ochotnou takový dopis napsat a odeslat? Jistěže nikoliv. A kdo (ne)chodí k volbám? No přece voliči;
  • kdo z těch, co chodí k volbám, volí pořád podle stejného modelu, aby mohl po volbách nadávat na jejich výsledky? No přece voliči;
  • kdo je tedy hlavní viník? No přece voliči.

 

Jsme nyní v situaci „za pět minut dvanáct“, kdy to lze ještě napravit, pokud na to začnou naši občané opravdu tlačit.

Mají ale o to vůbec zájem? Až začnou létat rakety a padat bomby, bude již pozdě, a to na cokoliv. Na možné teroristické útoky v našich městech nechci raději ani myslet. Tuto starost ponechám voličům, aby začali zpytovat své svědomí. Lépe pozdě, než vůbec ne.

 

pokračování v dalším díle…

 

Ing.Jaroslav Tichý


 
 
Procházení sérií<< Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 3. dílZamyšlení nad naší účastí v NATO – 5. díl >>
Lajkování a sdílení

Autor příspěvku: Ing. Jaroslav Tichý

Ing. Jaroslav Tichý