Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 2. díl

Tento článek je 2. díl série Naše účast v NATO. Dosud vyšlo dílů 5

 

  1. NATO – naše ochrana či ohrožení?

 Nejprve k té naší ochraně. O té se hovoří v čl. 5 zakládací washingtonské smlouvy:

 ČLÁNEK 5
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

Z obsahu čl. 5 této smlouvy vyplývá, že:

– smluvní strany při ozbrojeném útoku proti jedné nebo více z nich podniknou takovou akci, jakou budou považovat za nutnou (zdaleka to neopravňuje k tvrzení, že nám někdo pomůže v potřebném rozsahu vojensky, může jít totiž o pouhý protest, diplomatickou nótu či dnes tak frekventovanou hospodářskou sankci apod.);

– tato smlouva přitom vůbec neřeší případ, kdy se zúčastníme války na straně agresora a onen „ozbrojený útok“ zmiňovaný ve washingtonské smlouvě bude pouze odvetnou akcí napadené země. Pak se na takový případ nevztahuje ani onen neurčitě formulovaný závazek ostatních členských zemí, které v takovém případě budou již mít dost starostí samy se sebou.


Autor: Ing. Jaroslav Tichý, Publikováno: 31.10.2018.


Za této situace se zřejmě většina z nás shodne na tom, že tato smlouva nás nikterak zvlášť nechrání, zejména pak ne v případě naší účasti na agresi NATO vůči další zemi. Bude to prostě na rozhodnutí jiných. A jak to bylo s našimi smlouvami s evropskými mocnostmi před 2. světovou válkou, si snad ještě též pamatujeme. Kvůli nám nikdo do války jít nechtěl. Nebo jsme snad nepoučitelní a usilujeme o recidivu našeho zklamání z takových smluv včetně důsledků z toho plynoucích?  

Ještě méně pochopitelné je ale úsilí našich představitelů a některých spoluobčanů stát se jedním z cílů odvetné palby ruské armády v případě zahájení připravovaného útoku NATO na Ruskou federaci. Tedy úsilí o naše ohrožení doslova za každou cenu. To je touha našich stávajících představitelů po jejich funkcích a obava některých z nich ze skončení jejich beztrestnosti za spáchané činy tak velká, že jí obětují vše? Tedy tuto zemi, nás ale i sebe? Nebo si snad myslí, že jich se taková odvetná palba nedotkne? Jak vlastně uvažují a proč se jich na to naši občané již dávno neptají? Podle oficiálních statistik mělo Československo za 2. sv. války celkem 343.000 obětí. Proč se neptáme našich vojenských odborníků, kolik obětí to bude v případě rozpoutání (3.sv.) války s Ruskem?  Jen abychom včas věděli, „do čeho jdeme“, o co sami z neznalosti usilujeme.

Je třeba si uvědomit, že s každým vojenským či logistickým zařízením NATO vybudovaným v ČR naše ohrožení v případě zahájení války s Ruskem poroste.

Bývalý polský prezident Kwašnievski na to již přišel a varuje Polsko před takovým krokem (viz nabídka Poláků USA na výstavbu americké základny Fort Trump v Polsku). A kdo se ozve s tímto varováním u nás? Prosazování amerických expanzivních záměrů u nás formou salámové metody nás tohoto ohrožení nezbaví.

Z uvedeného je zjevné, že nás naše účast v NATO nejen nechrání, nýbrž za situace jeho expanzivních snah a nedodržování ani jeho vlastní zakládací smlouvy přímo ohrožuje.

 

pokračování v dalším díle…

 

Ing.Jaroslav Tichý


Procházení sérií<< Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 1. dílZamyšlení nad naší účastí v NATO – 3. díl >>

Autor příspěvku: Ing. Jaroslav Tichý