Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 4.díl

Tento článek je 4. díl série Co vlastně chceme?. Dosud vyšlo dílů 8

 

c/  Jakým způsobem by měla ČR takovou změnu realizovat

Pro úplnost připomínám, že smlouva o uvolnění dovozu migrantů do ČR (a do EU obecně) má být podepisována pod názvem Globální kompakt o migraci v prosinci tohoto roku. Kde jinde než opět v Marakéši, kde přece nikdy o nic nejde. Zda tomu tak je, či nikoliv, posuďte sami:

Podle této smlouvy:

  • Vlády členských zemí EU se zřeknou mj. i svého práva rozhodovat o přijímání imigrantů na své území, jakož i o ochraně hranic před nimi;
  • rozhodovat o umísťování migrantů na území členských zemí EU vč. ČR získají neziskovky spolu s Vysokým komisařem OSN, které budou provádět legalizaci migrantů ještě před jejich odjezdem ze zemí původu. Neziskovky budou dále zajišťovat jejich bezpečný a plynulý převoz do Evropy a jejich rovnoměrné rozmísťování v jednotlivých členských zemích EU vč. ČR (kvóty jsou skutečně již překonanou věcí, to co přichází, je daleko horší, tj poměrné rozdělování migrantů po Evropě). Podobně je tomu v případě legalizace dosud nelegální migrace, která tak fakticky zanikne, aniž by se přitom snížil počet migrantů směřujících do Evropy;
  • členské země se dále zavazují starat se o migranty ve svých zemích. V praxi to znamená platit migrantům stejný příspěvek ve všech členských zemích, a to EUR 1.000,-/osobu/měsíc, tedy více než dvojnásobek průměrného důchodu našich občanů.

 

Jde o prezidentský typ smlouvy. A zatímco prezident Trump či představitelé Dánska, Švýcarska či Maďarska od této smlouvy odstoupili (a čeká se totéž nakonec i od Polska), tak někteří naši vládní představitelé již snaživě informovali s předstihem Brusel, že my jsme k podpisu připraveni. (Aby nás v tom lokajství snad někdo nepředběhl). Není přitom pravdou, že podpisem této smlouvy o nic v našem případě nejde, protože je pouze nezávazná. V rámci EU je plnění takto podepsané smlouvy vymahatelné prostřednictvím Evropského soudního dvora a jako takové i sankcionovatelné. 


Autor: Ing. Jaroslav Tichý, Publikováno: 6.10.2018.


Podpisem této smlouvy z naší strany se tak otevřou stavidla migrantům, čímž se zčásti odlehčí zemím jako je Německo či Itálie, my sami si tak ale zavřeme cestu k možnosti budování nové Evropy (bez islamizace) a k naší účasti v ní. Nic na tomto faktu nemění Babišův (zřejmě jen do skončení říjnových komunálních a senátních voleb) předstíraný odpor.

Takže takto jsou hájeny naše národní zájmy těmi, které si většina z lidí jdoucích u nás k volbám ve volbách vybírá. Hlavně aby prý nepropadly jejich hlasy. Hlasy nepropadly, teď budeme sklízet následky, pokud sami nepřispějeme urychleně k nápravě. Zásadní roli přitom bude hrát náš prezident.

Všemu nasvědčuje tomu, že pokud od podpisu Globálních kompaktů neodstoupíme, tak když všechno „dobře půjde“, můžeme počítat s první pořádnou dávkou migrantů k přerozdělení z Itálie (600.000 navíc) či Německa (1,6 mil. navíc) ještě do konce tohoto roku. Mají být přerozdělování přednostně do zemí V4, neboť ‚tam jich je dosud málo“. Pokud z toho vypadává Maďarsko a zřejmě vypadne i Polsko, máme se na co těšit. Může to přijít již jako předvánoční dárek či přesně pod stromeček. Stejně bude asi ten poslední, neboť oslavy křesťanských svátků prý urážejí náboženské cítění muslimů.

Zatím přerozdělení migrantů z Itálie k nám odoláváme. Zatím, tedy do voleb a do podpisu Globálního kompaktu. Pak se celá záležitost nepochybně rozběhne naplno i u nás.

Možnost odstoupit od této smlouvy má pouze náš prezident, pokud tímto podpisem nepověří premiéra a ten zase některého podřízeného ministra, aby premiér mohl následně s celou záležitostí „nesouhlasit“ tak, jako to činí obvykle při setrvalé slepotě svých voličů.

Odstoupení od smluv Globálního kompaktu je mezikrokem zásadní důležitosti, není však žádným finálním řešením. Tímto mezikrokem získáme jen určitý dodatečný (nikoliv ale nutně postačující) čas k oddálení masového přílivu muslimských migrantů potřebný k realizaci některého z následujících řešení:

  1. našemu vyhazovu z EU nebo
  2. přípravě našeho odchodu z EU či
  3. rozpadu EU.

V každé z uvedených alternativ jde přitom o dlouhodobější proces, nikoliv o jednorázovou záležitost.

Sny o reorganizaci EU netřeba ztrácet čas. Jsou za daných okolností, kdy je vedení EU nástrojem světových globalistů, zcela nereálné, nebudeme-li za ni považovat nějakou kosmetickou úpravu. Krom toho je třeba si uvědomit, že setrvávat ve spolku se zeměmi, které jsou již naplněny migranty, a to s volným pohybem osob ze země do země, tj. od nich k nám, není určitě to, o co většina z nás usiluje.

 Budeme-li postupovat dále eliminační metodou, tak vyčkávat na rozpad EU je nerozumné, neboť k němu může dojít (a zřejmě i dojde) pro tuto potřebu příliš pozdě. Na toto řešení tedy nelze spoléhat.

Z disponibilních možností nám tak fakticky zůstává buď náš vyhazov z EU či náš odchod z EU. Občas se hovoří ještě o další možnosti, a to odebrání dotací ze strukturálních fondů EU pro náš stát. Každý trochu rozumný člověk v takovém případě přestane do EU též platit. Maďarský premiér takové opatření naznačil hned, jakmile bylo Maďarsku tímto krokem ze strany Bruselu vyhrožováno. Dostaneme se v takovém případě k vyhazovu z EU oklikou.

Takže víme již vše potřebné a je pouze na nás, jak si s celou záležitostí poradíme. Více možností po promarnění možnosti v loňských říjnových volbách, které naopak využili zanedlouho poté v Itálii, už nemáme.

Na referenda na bázi dosud neexistujícího zákona o všeobecném referendu čas již není, vláda sama referendum v této věci nevypíše. Veřejnou debatu na toto téma je však třeba urychleně zahájit a podle jejího očekávaného výsledků musí občané sami vyvíjet tlak na naši vládu a poslance. Od nich samotných žádnou iniciativu očekávat v tomto směru nelze.

 

Ing. Jaroslav Tichý


Procházení sérií<< Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 3.dílZahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 5. díl >>
Lajkování a sdílení

Autor příspěvku: Ing. Jaroslav Tichý

Ing. Jaroslav Tichý