Bude se Vám zdát, že vlaky a pole nemají mnoho společného, ale přesvědčím Vás, že ano. Velmi rád jezdím vlakem a sleduji okolní krajinu. Při pomalé jízdě toho lze vysledovat dost. Ale rád bych se mezi městy přesunoval pokud možno rychleji než dnes. Již v mládí jsem nechápal, proč u nás jezdí vlaky průměrnou rychlostí okolo 50 kilometrů v hodině, když v Japonsku či Francii uhánějí expresy již 300 kilometrů za hodinu. A tak jsem očekával, že po takzvané sametové revoluci půjde vše rychleji, i ten technický pokrok. Ale ouha, za 30 let se toho mnoho nezměnilo a vlaky jezdí stejně pomalu jako kdysi, za mého mládí. Tak již jen smutně mohu číst v novinách, že už i v Číně jezdí vlaky 300 kilometrů za hodinu a nedávno jsem se dočetl na internetu, že i v africkém Maroku je trať, kde vlaky jezdí 320 kilometrů za hodinu!!!
A tak při pomalém přesouvání se vláčkem po naší krajině sleduji naše pole a lány. Za doby socialismu jsme tyto obrovské lány, které vznikly rozoráním mezí a remízků, kritizovali, protože v takto otevřené krajině působí větrná a vodní eroze a ornice je odnášena větrem a při povodních je kvalitní orná půda odplavována do řek a zanáší naše přehrady či je dokonce odplavena do moře. Naivně jsem si myslel, že po listopadu 1989 bude naše zemědělství ekologické, obrovské lány budou rozděleny pásy, kde poroste tráva a uprostřed travního pásu budou ovocné stromy. Tudíž by mimo hlavní plodiny zemědělci získávali ještě ovoce, mohli by ušit i něco sena a později postupně přestárlé a málo plodící stromy pokácet a získat palivové dřevo a ještě navíc drobná zvěř, zvláště užitečné ptactvo, najde nové úkryty. Též by to prospělo k zadržování vody v krajině a omezení bleskových povodní. A jaká je změna za posledních 30 let? Na zemědělské půdě rostou montované sklady a u nich asfaltová a betonová parkoviště, ze kterých odtéká dešťová voda do kanalizace a nevsakuje se do půdy a dále pšenici či brambory, plodiny které nám zaručovaly potravinovou soběstačnost, nahradila řepka olejka a lány jsou jsou pořád stejně velké a o nějakém ekologickém agrolesnictví si můžeme nechat jen zdát. Takže co říci závěrem? Změna buď žádná a nebo spíš k horšímu a to je smutné.
Petr Kania, místopředseda ANS pro organizaci
