Sirotci ano či ne

V současnosti běží ve veřejnosti diskuze ohledně ne/přijetí 50 syrských sirotků. A jak je v poslední době zvykem, racionální uvažování je nahrazováno vyvoláváním emocí či často nekorektními argumenty. Podívejme se tedy alespoň v krátkosti na celou záležitost zblízka.

Před takovým krokem je za těchto okolností nutné řádně zvážit všechny okolnosti a možné důsledky z toho vyplývající. Předem je třeba si říci, že nejde o situaci srovnatelnou s přijetím řeckých dětí v době fašistického převratu „černých plukovníků“ v Řecku v 60. letech minulého století. Ty děti totiž k nám přišly na ochranu před represemi vůči jejich rodinám v Řecku, přišly nejen učit se a studovat u nás, ale též u nás pracovat a žít. Některé z těchto dětí dočasně (byť to bylo vinou okolností nakonec na dlouhá léta), jiné u nás zakotvily natrvalo. Ty děti ale přišly ze stejné civilizace, jako je u nás či jinde v Evropě. Přišly k nám totiž též z Evropy.


Autor: Ing. Jaroslav Tichý, Publikováno: 19.9.2018.


Dnes ale stojíme před zcela jinou situací, a to přinejmenším z následujících důvodů:

1/ vůbec nevíme, kolik z těch sirotků bylo (resp. stále ještě je) členy různých teroristických organizací. Nezapomínejme na to, že v zemích Blízkého a Středního východu jimi jsou často děti již ve věku 10-12 let, podobně jako jsou zneužíváni jejich vrstevníci v některých afrických zemích. Již v r. 2001, když jsem byl pracovně v Sjednocených arabských emirátech, tak tam na TV Al-Jazeera šly od rána do večera instruktážní ukázky cvičení dětí přibližně tohoto věku v maskáčích a se samopaly, noži apod., pouze přerušované zprávami. Děláme tedy chybu, když se na celý tento problém díváme očima Evropanů.  Je to jiný svět a má jiné zvyklosti a praxi.

2/ Proč ti sirotci se nevrátí nyní do Sýrie, když tam válka končí? Jsou tam doma, mají tam náboženství, kulturu a způsob života, na který jsou zvyklí. Proč se o to více nezajímáme? Možná, že bychom zjistili, že jsou tam stíhaní za terorismus, za spáchané zločiny. Možná ne všichni, možná že žádný. Možná… ale nevíme vůbec nic.

3/  A tito sirotci za pár let dorostou. Co od nich u nás očekáváme? Budou snad rodiny, které je ve svém poblouznění chtějí vzít domů, též odpovídat za jejich příp. trestné činy, které spáchají do doby své plnoletosti? Vezmou si to na svědomí, když ti jejich asimilovaní sirotci připraví u nás někoho o život? Budou se pak vymlouvat na to, že nevěděli, že „mysleli“, že… atd.? K čemu to jejich sousedům bude, když přijdou kvůli tomu třeba o své dítě?

4/ Jak chtějí tyto rodiny zajistit, povinnou školní docházku těchto sirotků do škol u nás, jak chtějí zajistit jejich zapojení do normálního života, do práce atd.? Usiluji ti sirotci snad o něco podobného? Co z těch sirotků potom bude? Snad doživotní konzumenti bezplatné renty vyplácené z našich daní? Ptal se těch sirotků vůbec již někdo, proč by zrovna u nás chtěli zůstat? Proč právě naše země má být pro ně zemí zaslíbenou?

Nejsem proti pomoci lidem v těchto zemích, právě naopak. Ale uvážlivě a účelně. A to je přesně to, co nám stále ještě u nás (a v Evropě) obecně chybí. Pomáhejme tedy v zemích zasažených válkou poté, co se tam situace uklidní. Neposílejme tam jen peníze, abychom to měli „s krku“. Dělejme to podporou investic v těchto zemích do jejich průmyslu, infrastruktury, zavlažovacích systémů atd. Dělejme to cestou zřizování společných podniků s naší majetkovou účastí, s našimi odborníky v těchto zemích atd. Vraťme se od hloupostí k již dříve osvědčené praxi. Vždyť toto vše jsme již v minulosti v zemích, jako je Sýrie, Irák, Irán, Libye či Afghánistán, dělali na běžné komerční bázi. Než byly (s výjimkou Iránu) našimi současnými spojenci vybombardovány až do doby kamenné, jak s oblibou říkají v USA…

Pokud se této praxi ale zásadně nepostavíme, bude veškeré naše úsilí o pomoc jako přelévání vody holou rukou. Ohneš se, nabereš ji a ona ještě před přelitím do druhé nádoby mezi prsty vyteče. A tak můžeš pokračovat stále dokola.

Nelze tedy usilovat o řešení následků (a ještě k tomu nevhodnou formou) a nesnažit se především vyřešit jejich příčinu. A to bychom měli mít při řešení tohoto případu (jako následku dosavadního neřešení jeho skutečné příčiny) zejména na paměti a něco pro to začít též dělat. Dokud totiž naši současní spojenci budou ve světě cíleně vyvolávat chaos a války, tak zdaleka nebude stačit, ani kdybychom si brali po 50 sirotcích do každé rodiny, o následcích takového kroku ani nemluvě.

Ing. Jaroslav Tichý

 


Lajkování a sdílení

Autor příspěvku: Ing. Jaroslav Tichý

Ing. Jaroslav Tichý

2 komentáře: „Sirotci ano či ne

    PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.

    PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.

    (21. 9. 2018 - 15:09)

    Děkujeme za zaslanou reakci. Naprosto se s ní ztotožňujeme.

    Aliance národních sil

    (19. 9. 2018 - 15:37)

    Komentář k článku doručený emailem. Děkujeme…
    Pravdou je, že děti od 10 možná i 8 let, někdy i dříve, jsou zneužívány v islámském světě i k propagaci islámské válečné ideologie – viz Palestina, Sýrie, Irák, Afghánistán, Libye, Jemen a některé africké země. Učí tyto děti nemilosrdně dýkou či šavlí podřezávat ovce a kozy, učí je zacházet se zbraněmi, např. kalašnikovem a v neposlední řadě je připravují ve jménu Mohameda a islámské víry k oběti nejvyšší – opásány náložemi k odpálení např. v izraelském autobusu nebo u přechodu z izraelské do palestinské zóny. Takže je třeba se mít na pozoru!
    Pokud bych chtěl adoptovat arabské či muslimské sirotky, pečovat o ně a a vychovat z nich slušné a humánní lidi, pak bych preferoval jejich věk maximálně do věku 3-4 let od novorozence. Takové děti, nezasažené zhoubnou islámskou nepřátelskou ideologii vůči Západu, lze vychovat k obrazu svému, vštípit jim lásku ke všemu živému a humánní pohled na svět, a tím i na Evropu. Byla by to velice bohulibá a záslužná práce vychovat z nich kulturně vyspělé jedince, kteří by akceptovali evropské normy a zákony, byť jejich původ by byl z jiného prehistorického světa. Do budoucna by z nich mohli být Evropané, kteří by k islámskému světu přistupovali racionálně a obezřetně a mohli by napomoci modernizovat i kulturně zaostalý islámský svět. Mohlo by to napomoci k míru a pokroku v končinách, kde válka s násilím a nerovností mezi muži a ženami si dlouhá léta podává ruce.
    Toť můj názor, který nikomu nevnucuji, ale myslím si, že je správný. Islámští sirotkové mladší 4 let nejsou nebezpečím pro vylidňující se Evropu, ale darem od Boha.

Komentáře nejsou povoleny.