Prezident Bašár al-Asad se zúčastnil mezinárodní mírové konference v Sýrii, kterou pořádala Světová rada míru

V syrském Damašku se konala „Konference mezinárodní solidarity světa se Sýrií“. Organizátorem byla Světová rada míru. Akce se uskutečnila ve dnech 27. – 28. října 2018. Konferenci navštívil syrský prezident Bašár al – Asad, předseda syrského parlamentu a ministr zahraničních věcí.

Zajímavostí je, že prezident Asad každého účastníka konference osobně přivítal a při loučení každému účastníkovi osobně poděkoval. Zde je projev, který zazněl na jednání Výkonného výboru Světové rady míru z úst předsedy Asociace Vojáci proti válce pana Jiřího Bureše, plk.v.v.

 

 

Vážení soudruzi, přátelé!

Dnešní schůze VV WPC probíhá na území těžce zkoušeného státu jakým je Sýrie. Je tedy pochopitelné, že tato otázka bude mezi prioritami jednání. Chci se v několika poznámkách věnovat příčinám, které k tomuto stavu vedly a nebezpečí recidivy, pokud neuděláme důrazná opatření k jejímu zabránění

Současný vývoj světa se vyznačuje rychlostí, mnohotvárností a složitostí, což přináší stále nové jevy ve vztazích mezi hlavními mocenskými státy a tím také do vývoje bezpečností situace. Jsou potvrzovány dřívější a nastolovány nové hrozby a rizika místního, regionálního a globálního charakteru. To vše je důsledkem mocenského boje, ale také sílícího, zatím nekoordinovaného, živelného odporu proti nahromaděným problémům lidstva, včetně problémů sociálně společenského charakteru. Pro budoucí vývoj je třeba brát v úvahu, zda bude pokračovat vývoj celkově rovnoměrný, s pásmy jisté ekonomické prosperity a stability. Nebo naopak bídy, politické a ekonomické nestability s bezpečnostními riziky a ohroženími.

Tyto změny podstatně ovlivňují současný přístup k otázce použití síly (války) ve vztazích mezi státy. V rozporu s mezinárodním právem se použití ozbrojené síly – i když kryté různými eufemistickými názvy – stává reálným faktorem současných mezinárodních vztahů. Pokračuje úsilí globálních mocností a nadnárodních korporací ve spojení s vojensko-průmyslovými komplexy jednotlivých zemí řešit závažné civilizační problémy militární cestou. Za použití ozbrojeného násilí přímo, nebo hrozbou použití násilí na zemi, ve vzduchu, na moři i v kosmu.

Bipolární konfrontace zatlačovala do pozadí rozpory mezi vyspělými kapitalistickými státy. Její překonání otevírá prostor pro jejich obnovení a vyostřování. Situaci komplikuje i vznik a posilování nových mocenských center, vyhrocující se geopolitické soupeření a problémy přístupu ke zdrojům strategických surovin včetně vody.

Stále otevřeněji se prosazuje nový přístup k použití ozbrojené síly v menším rozsahu (místní, regionální konflikty). Jedná se o ozbrojené konflikty (války) bez ohledu na to, zda jsou označovány jako „boj proti terorismu“, „humanitární mise (bombardování)“, „mise na ochranu protestujícího civilního obyvatelstva“, „ochrana či prosazování lidských práv a demokracie“, „zajištění bezletových zón“ apod. Na věcné podstatě všech těchto forem použití síly nic nemění ani tzv. „mandát“ RB, protiprávně prosazený s využitím překroucené interpretace Charty OSN. Přibližná vyváženost síly globálních mocností zatím vylučuje konflikt mezi nimi. Pravidelná modifikace bezpečnostních strategií NATO od roku 1999 do současnosti však umožňuje Alianci svévolně si přivlastňovat právo na zásah mimo euroatlantický prostor, zejména pod falešnou záminkou v boji proti tzv. světovému terorismu.

Zadlužení a postupná ztráta monopolního postavení zvyšuje tlak této velmoci k řešení vnitřních problémů cestou zahraniční a mezinárodně politické angažovanosti. Vývoj v uplynulém desetiletí ukázal, že ani s využitím všech prostředků politiky, ekonomiky a vojenské kapacity, nemohou USA jednostranně rozhodovat a prosazovat své požadavky (situace v Iráku, Afghánistánu, nejnověji v Sýrii, Ukrajině a zejména situace kolem Iránu, Pákistánu, KLDR a řada dalších nepříliš úspěšných aktivit USA v různých regionech).

I podle soudu jednoho z největších nepřátel Sovětského, ale i dnešního Ruska – Zbigniewa Brzezinského, bezpečnostního poradce prezidentů USA – Spojené státy přestaly být hegemonem světového vývoje. I Zbigniew Brzezinski před svou smrtí (květen 2017) prohlásil, že Spojené státy po ztrátě své hegemonie by měly zůstat regionální velmocí a na dalším vývoji světa se podílet společně s dalšími regionálními mocnostmi, především s Ruskem a Čínou. Na podporu svých úvah a doporučení Brezinski uvádí:

„… nejbližších dvacet let může být poslední fází tradičnějších a známých politických seskupení, na která jsme si zvykli, proto je nyní nutno tuto novou situaci reflektovat v naší reakci. Během zbytku tohoto století se lidstvo bude muset více zabývat otázkou přežití jako takového v důsledku souběhu uvedených problémů s problémy životního prostředí. Tyto problémy lze zodpovědně řešit jen v prostředí rostoucího mezinárodního přizpůsobení. A toto přizpůsobení by mělo být založeno na strategické vizi, jež uznává naléhavou podporu nového geopolitického rámce“.

Současná situace ale nenasvědčuje tomu, že by se Spojené státy chtěly vzdát svého dosavadního postavení. Spíše naopak. Dokladem toho je přijetí dvou podstatných dokumentů. Je zpracována a přijata Strategie národní bezpečnosti USA a z ní vycházející Strategie národní obrany (Strategie MO USA). Oba dokumenty reflektují skutečnost ztráty prvenství Spojených států na světové scéně, ale nehodlají se s tím smířit, chtějí, aby se Spojené státy staly opět hegemonem světového dění a určujícím článkem světového vývoje. Oba dokumenty dávají návod jak tohoto cíle dosáhnout. A právě v tomto boji o prvenství je obrovské nebezpečí, protože bude veden za použití všech prostředků… o čemž výmluvně svědčí i jeden ze čtyř pilířů SNB (NSS): Zachovávat mír prostřednictvím síly (?)

V případě představitelů USA se převážně jedná o výroky typu: „Jedině Spojené státy mohou a musí být vedoucí silou ve světě“, „Ozbrojené síly USA musí šířit a prosazovat náš způsob života a hodnoty Spojených států“, „Naši spojenci musí trvale hájit a prosazovat zájmy Spojených států“ apod.

Opatření stanovená v jednotlivých kapitolách obou dokumentů jsou pečlivě rozpracována, přičemž na summitu NATO počátkem června t. r. v Bruselu byla zahájena příprava na VELKOU VÁLKU. Tato má obnovit hegemonii Spojených států. Téměř 2/3 evropských států je již okupováno vojsky USA. Téměř v polovině z nich jsou funkční základny řízení a zabezpečení válečných operací Aliance. Je prováděn systematický výcvik pilotů jednotlivých států Aliance včetně pilotů národní gardy některých států USA. NÁCVIK bombardování je řízen z řídícího centra v ČR. Jsou připraveny k přijetí zákony odstraňující „byrokratické překážky“ pro volný pohyb vojenských konvojů po státech Evropy. Tedy v podstatě možno říci volný pohyb nekontrolovaných skupin ozbrojených turistů, doprovázených těžkou bojovou technikou. Stávající infrastruktura je připravována na válečný stav. I nově vybudované silnice hlavního tahu na východ a Pobaltí jsou zpevňovány, rozšiřovány, mosty bourány a přestavovány k propustnosti těžké bojové techniky armády USA. Takto rekonstruované dálnice jsou připraveny rovněž jako letiště a stanoviště těžkých raketových systémů Pod různými záminkami je postupně plněn úkol rozmístění mnohonárodních sil NATO ve východní Evropě. Je vytvářena válečná psychóza, vytvořen a pěstován obraz jediného a předurčeného nepřítele – Ruské Federace. Obyvatelstvo je přesvědčováno, že se nás Rusko chystá napadnout. Náš osvoboditel od fašismu ve 2. světové válce, země, která ve válce ztratila 23 milionu lidí a měla 80 % zcela zničené infrastruktury, se chystá přepadnout Spojené státy přes Evropu. Chtělo by se říci, jak paranoidní! Jenže ono to je velmi účelové!

Spojené státy a tudíž i Evropa mají ale ještě problém na jižním křídle NATO. Tam se Čína chystá mít dobré přátelské vztahy s Indií a Iránem. A to ohrožuje zájmy Spojených států. Kromě toho je tam ještě Sýrie. Navíc se má v této oblasti realizovat čínský projekt Nová hedvábná cesta – část pevninské a část vodní trasy. To vše ohrožuje zájmy, které Spojené státy v Indii, Iránu, Sýrii a Indickém oceánu mají. Jsou to zájmy, které má NATO chránit a bránit. Zdá se, že jižní křídlo a Blízký východ dělá USA starosti. Z uvedeného vyplývá že:

NATO VE 21. STOLETÍ EXISTIUJE UŽ JEN NA OCHRANU ZÁJMŮ USA A NEMÁ PRO UDRŽOVÁNÍ MÍRU ŽÁDNÉ OPODSTATNĚNÍ.

Drazí soudruzi, přátelé – členové a hosté schůze VV SRM.

Silně mě trápí problém, na který nemohu nalézt správnou odpověď. Po tom, co jsme byli (ukončení) ve 2. světové válce v roce 1945 osvobozeni (byl jsem ještě dítě, ale pamatuji si to) naši otcové a dědové po návratu z kriminálů, koncentráků, fronty apod. si vzájemně přísahali:

„Již nikdy fašismus, již nikdy válku.“ A dávali věci a zemi do pořádku, snažili se úspěšně.

Snažili se 50 roků. Po 50 letech nám zemi předávali s kratičkou poznámkou: „Je Tvoje, je krásná, pečuj o ni.“ Nyní po 20 letech stojím a přemýšlím. Co předám svým vnukům a pravnukům? Je sice ještě celá, ale chřadne a celá se třese strachem, aby ji nesežehl plamen, jako ty ostatní v okolí. Část světa je v plamenech a další ohniska jsou připravena k zažehnutí – svět hrozí výbuchem. Již tenkrát v roce 1999, tehdy to začalo, když ničili a rozvrátili stejně krásnou zemi, jako je ta moje, jsem měl říci „DOST – NEDOVOLÍM“. Co tedy řeknu svým vnukům a pravnukům až se mě zeptají, proč jsem to připustil, proč jsem tehdy v 99. roce nahlas neřekl DOST??

Pro příští rok jsme si jako prioritu stanovili připravit  kampaň na zahájení procesu vystoupení ČR ze struktur NATO, po 20letém členství a to na základě příslušného článku „Zakládací smlouvy NATO“

Děkuji za vaši pozornost

plukovník v.v. Jiří Bureš

předseda Asociace VOJÁCI PROTI VÁLCE z.s.

 


Lajkování a sdílení

Autor příspěvku: Přetisknuto ANS

Přetisknuto ANS
Příspěvek převzatý Aliancí národních sil.   Jméno autora a zdroj článku je uveden v textu.