Pokud základní škola selhává, musí děti učit kultuře poznání a tvůrčím schopnostem rodina

Pokud škola selhává, musí děti kultuře poznání učit rodina. V opačném případě jsou odsouzeny ke „znásilňování“ školním procesem.

Škola, ať už je jaká chce, nese funkci socializaci dětí. Dítě, které nemá šanci přicházet do kontaktu s jinými dětmi, není schopno vyrůst v komunikativního člena společnosti. To neznamená, že bude špatné. Bude ale odsouzeno k samotě. Dítě už jen z toho důvodu musí do školy chodit. Druhá strana otázky je v tom, že rodiče se nesmějí vyhýbat svému úkolu děti vychovávat. Bohužel, většina rodičů se výchově dětí nevěnuje. Nechtějí vnikat do problémů růstu dětí, nehledě na to, že fakticky každé rostoucí dítě v rodině je možností pro rodiče i prarodiče znovu vyrůst a opravit někter&eac ute; z c hyb při vlastním osobnostním růstu. Proto, z mého pohledu, škola a rodina se mají navzájem doplňovat. Rodiče přitom musejí chápat, že to nejstrašnější, co rodiče mohou s dětmi udělat, je dosáhnout jejich poslušnosti. Pokud jste dosáhli na dítěti poslušnosti, tak jste tím ubili jeho iniciativnost. 

Nositelem psychiky člověka není biochemie lidského organismu. Nositelem psychiky je biologické pole člověka. Pouze tam je dostatečná informační kapacita, pouze tam je nezbytné vlnové rozpětí pro vzájemnou výměnu informací v nezbytném tempu. V situaci, kdy spolu sedíme s dětmi, naše biologická pole do jisté míry vzájemně spolupracují. Při spolupráci na úrovni biologických polí mezi dětmi a rodiči, pokud rodič přemýšlí a neobrací se ke své paměti, dítě cítí, jak je rodič ve svém poli naladěn — co mu umožňuje přemýšlet. Dítě samo se ještě nezamýšlí nad poznávacím procesem. Je příliš malé na to, aby myslelo (formou abstraktních obrazů — red.), ono ale cítí naladění rodiče v situaci, kdy ten přemýšlí.

Je to jako s hudebními nástroji, aby správně fungovaly, je potřeba je správně naladit. Tak je to i s intelektem. Aby mohl správě fungovat, je rovněž nutné ho správně naladit. Dítě samo je jen zřídkakdy schopno samo se naladit na poznávací a tvůrčí proces, naladit své biologické pole na to, aby se stalo subjektem poznání a tvůrčí činnosti. Pokud ale přemýšlející rodiče zatahují děti do přemýšlení na témata poznávání a děti s nimi sedí a cítí jejich naladění, tak se děti skrze svůj cit učí sami vytvářet v sobě to naladění, které jim umožňuje přemý š let. Jakmile se toto naučí, tak už dítě samo dokáže přemýšlet, jelikož toto naladění se pro něj stává jeho přirozenou součástí.

 

Podrobnosti ZDE: Článek na webu sputniknews.com

 


 

Sdílení příspěvku:

Autor příspěvku: Přetisknuto ANS

Přetisknuto ANS
Příspěvek převzatý Aliancí národních sil. Jméno autora a zdroj článku je uveden v textu.

Napsat komentář