76. výročí bitvy o Sokolovo a 74. výročí bojů u Jasla si 8. března 2019 v hlavním sále Ministerstva obrany v Praze připomněli váleční veteráni, leginonáři, členové Českého svazu bojovníků za svobodu, Spolku Ludvíka Svobody, dalších vlasteneckých organizací, vojáci, hosté – a to mladí i starší.
Jedním z hostů byl také primátor Prahy Zdeněk Hřib, který k úžasu všech přítomným de facto jinými slovy sdělil, že naši vojáci na východní frontě během 2. světové války vlastně bojovali proti komunismu, a během následných proslovů při slovech o hrdinských činech Rudé armády dokonce protáčel oči. Dával tak nepokrytě najevo, že je přívržencem současných politických a mediálních mainstreamových snah
, které záměrně pozměňují historickou paměť národa i světovou historii. Tato jeho veřejně prezentovaná politická orientace byla v přítomnosti posledních účastníků bojů na východní frontě II. světové války opravdu víc než podivná.
Ve srovnáním s pražským primátorem bylo obohacující vystoupení místopředsedkyně Výboru pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR Emílie Třískové, která ocenila důležitost této vzpomínkové akce a její roli v udržování celospolečenského povědomí o hrdinských činech českých válečných veteránů. Ve stejném duchu se nesla i slova válečného veterána brigádního generála v. v. Miloslava Masopusta a řady dalších hostů. Všichni hovořili o tom, že Sokolovo a Jaslo patří mezi symboly vysoké morálky tehdejších československých vojáků. Boje u Jasla byly první fází Západokarpatské operace Rudé armády, které se účastnili dělostřelci a tankisté, příslušníci 1. československého armádního sboru v SSSR. Ukrajinské Sokolovo bylo prvním místem bojového nasazení československé bojové jednotky v tehdejším Sovětském svazu.
Generálmajor Petr Hromek sdělil, že většina českých a slovenských vojáků po odchodu z okupovaného Československa na konci roku 1939 se po značných peripetiích dostala na území Sovětského svazu. Tam se začal v roce 1942 v Buzuluku formovat pod vedením tehdejšího podplukovníka Ludvíka Svobody 1. československý samostatný polní prapor, který byl po náročném výcviku nasazen v březnu 1943 do bojů u Charkova. Právě zde bojovali českoslovenští vojáci proti nepřátelské přesile u do té doby neznámé vesnice Sokolovo. Dále P. Hromek poznamenal, že se dodnes s úctou a obdivem skláníme i před památkou obětí dalších desítek a stovek často bezejmenných bitev. Na závěr dodal, že hrdinství československých bojovníků se stalo pro celý svět a především pro naši okupovanou republiku ohromnou motivací v bojích vůči hitlerovskému Německu a že Sokolovo patří dodnes mezi symboly vysoké morálky československých vojáků a řadí se k nejcennějším tradicím.
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ANS
