České exekuce jsou povolená loupež, jsou nejvýraznějším květem rozvolnění morálky, které bylo na začátku 90. let vnucováno jako rozchod s poraženým režimem. Chybu nedělá ten, kdo šidí, to je v pořádku, hájí svůj zájem, chybu dělá ten, kdo nedává pozor. Z toho vzniklo i české pojetí exekucí, které patří do učebnic jako příklad něčeho, co opravdu není cestou ke svobodě a demokracii, ale naopak cestou od nich. Státní moc dostali do rukou soukromníci, kteří mají všechna práva zmocňovat se cizího majetku a uvrhávat občany do finančního otroctví, zatímco postižení občané jsou prakticky zbaveni jakékoliv reálné obrany.
V exekuci je více než 863 tisíc lidí, situace zhruba půl milionu z nich je téměř neřešitelná.
Když vám exekutor obstaví účty, z libovolného důvodu, který se jen obtížně dozvíte až se zpožděním, je soudní obrana jen pomalá a drahá, a čeká se od lidí, kteří byli zbaveni prostředků, aby ji mohli vést. Není divu, že z oboru exekucí vzešla skupina lidí, kteří patří k nejmajetnějším v zemi. Tím se vysvětluje i to, že se nikdy nenašlo v politice dost rozhodnosti učinit jejich řádění přítrž.
Všechny exekuované dluhy jistě nejsou neregulérní, ale jejich podstatná část vznikla lichvářskými triky, do kterých se zapojovaly i banky, když dlouho ponechávaly dlužníky v nevědomosti, že jim nasadily z nějakého důvodu obrovité sankční úroky.
Nejčastěji však lidi uvrhnou do finančního otroctví nejrůznější mimobankovní subjekty, které jsou kombinací podvodníků a lichvářů. Půjčují draho lidem, kteří na to nemají, a počítají s tím, že dlužník selže a propadne veškerým majetkem. K tomu jim donedávna účinně pomáhala další privatizace státní funkce — spřátelení nebo přímo podvodní rozhodci.
…
Proto ani pouhý návrat exekucí do civilizovaného rámce — příslušnost k jednomu exekutoru, návrat funkce pod státní službu, přiměřená míra odpovědnosti věřitelů — neřeší celý problém. I potom tu bude otázka nadměrné míry chudých, nedostatek příležitostí pro překlenutí finančních potřeb na vzájemnostním principu (kampeličky, záložny) a málo příležitostí k subsistenční ekonomice, sociálním podnikům a družstvům, které žijí stranou dravé tržní ekonomiky a závislosti na nekonečném růstu.
Podrobnosti ZDE: Článek na webu sputniknews.com
