Dnes bych se chtěl zmínit o dvou tekutinách a zvláště o té jedné, bez které nemůže být život – o vodě. Nemohu pochopit, kdo z vlády a z jakého ministerstva dal povolení k privatizaci vodárenských společností v České republice. Voda patří k obnovitelným surovinám, pokud se o ní nebo spíše o její zdroje staráme. Básnicky řečeno: Nepochopím, jak mohou vlastnit naše prameny zahraniční společnosti, jako je francouzská Veolie, španělská Aqualia, rakouská AG Energie a další. Zahraniční společnosti na naší vodě získaly 1 miliardu a 600 milionů na dividendách, které pochopitelně šly do ciziny. Je vidět, jak si našeho bohatství nevážíme.
Dostatek kvalitní vody je i jeden z magnetů, proč se k nám pomalu a nenápadně a přitom legálně stěhují bohatí lidé ze Saudské Arábie, Kuvajtu či Arabských emirátů, kde je vody nedostatek. A nejen ti bohatí, ale i střední vrstva se tu zabydluje pomocí provozoven kebab, které se u nás množí jak houby po dešti.
Tak zatímco my jsme si vodu prodali a peníze putují do ciziny, tak třeba Saudská Arábie se o své nerostné bohatství stará jinak. U nich proběhl úplně opačný proces než u nás privatizace.
Společnost těžící ropu byla založena v roce 1933 jako California-Arabian Standard Oil Company . V roce 1944 se společnost přejmenovala na arabsko-americkou ropnou společnost, zkráceně Aramco. V roce 1950 král Abdul al-Azíz al-Saúd pohrozil znárodněním celého ropného průmyslu a výsledkem byla dohoda o 50% zdanění zisků Aramca. Sídlo společnosti se také přesunulo z New Yorku do Zahránu. Kvůli americké podpoře Izraele v Jomkipurské válce v roce 1973 saúdskoarabský stát koupil 25% podíl ve společnosti a o rok později zvýšil svůj podíl na 60 %. Celou společnost pak získal v roce 1980. Následkem tohoto se pak v roce 1980 jméno společnosti změnilo na Saudi Aramco. Takže Arabové, místo toho, aby společnost Američanům prodávali, tak ji od nich postupně vykoupili a nyní je zisk ze 100% jejich.
Ropa jednou dojde, ale voda tu bude stále a bude stále vzácnější. Již dnes bychom si jí měli vážit víc než ropy. Stejně jako si v Saudské Arábii váží své ropy a těžba ropy patří ze 100% pod státní kontrolu, tak totéž musí být u nás uděláno s vodou.
V letech 1965 až 1975 byl u nás dán do provozu evropský unikát a to vodní nádrž Švihov , spíše známá jako Želivka, která je největší vodárenskou nádrží ve Střední Evropě a 51 kilometrů dlouhý tunel, kterým se přivádí voda do Prahy, je šestý nejdelší na světě a teče jím kvalitní voda z pomezí Českomoravské vysočiny. To, co bylo kdysi postaveno za socialismu – za státní peníze, je nyní privatizováno. Proč? Proč z těchto staveb a naší vody mají mít peníze cizí státy?
O vodu bude ještě boj. Ve většině afrických a asijských státech prudce stoupá počet obyvatel a lidé tam nebudou mít dostatek vody a nebudou mít ani dostatek zemědělské půdy. Například v Nigérii je nyní 199 milionů obyvatel a do roku 2100 jich tam má být asi 750 milionů. Oni si nevezmou příklad z Číny, které, aby zamezila prudkému růstu obyvatel, udělala politiku jednoho dítě a růst obyvatel se zastavil. To v afrických státech zavést nehodlají a jsem zvědav, jak za pár let budou situaci s nárůstem obyvatel řešit. Migrací k nám?? Ta již pozvolna začala. Naše vláda a média ale migraci neřeší, neřeší ani to, že zisky z našich firem a to nejenom vodárenských končí kdesi v cizině a to zcela zbytečně.
Petr Kania, místopředseda ANS pro organizaci
